Slyšte, lidé! – Pink Floyd, raná éra

„Partička vykulených absolventů upjatých britských škol, okouzlených revoltou rokenrolu, si vysnila vlastní svět díky nepřesným a přibarvených zvěstem a půvabně zkresleným představám o americké psychedelické scéně.“ Tak líčí počátky skupiny Pink Floyd český publicista Tomáš Polívka v časopisu Rock & All.

Pink Floyd v polovině 60. let hráli mimo jiné velmi svérázné úpravy bluesových standardů a také své velmi volně improvizované instrumentální skladby. K jejich hudbě patřily filmové projekce a světelné efekty a oni sami se poměrně rychle stali senzací londýnské klubové scény. Vedle toho se však chtěli stát rockovými hvězdami a vydávat úspěšné singly. I proto zvolili za svou první oficiální nahrávku píseň o stopáži necelé tři minuty s jasnou strukturou a výrazným refrénem.

Historii skupiny, jak ji vylíčil bubeník Nick Mason, si můžete přečíst v knize nazvané prostě Pink Floyd, která v češtině vyšla v roce 2007. V první kapitole, nazvané Dny na polytechnice, Mason píše: „Politicky jsme pocházeli z poměrně podobného prostředí. Rogerova matka byla členkou komunistické strany a neochvějnou stoupenkyní strany labouristické, stejně jako mí rodiče. Můj otec vstoupil do komunistické strany na protest proti fašismu, když vypukla válka, od komunistů odešel a stal se mluvčím odborářů v Asociaci filmových techniků. Roger byl předsedou mládežnické sekce Kampaně za nukleární odzbrojení v Cambridgi.“

První díl kompletu The Early Years se jmenuje Cambridge Station a mapuje léta 1965–67. Nahrávky z roku 1968 najdeme v boxu s názvem Germination – jsou to jedno CD a dva video disky, které obsahují záznamy koncertů z Paříže a také z festivalu v Belgii. Třetí díl kolekce se jmenuje Dramatisation a obsahuje nahrávky z roku 1969. V tomto roce Pink Floyd vydali hned dvě alba – jednak v červnu soundtrack k lucemburskému filmu íránského režiséra Barbeta Schroedera More, jednak v listopadu desku s názvem Ummagumma. Skupina v té době stále hledala ideální zvuk a oscilovala mezi akustickými baladami, hardrockem a psychedelickými zvukovými plochami. Čtvrtý box se jmenuje Deviation a obsahuje nahrávky z roku 1970. V tomto roce vyšlo Pink Floyd páté album Atom Heart Mother, jehož součástí je titulní šestivětá suita o délce téměř 24 minut.

„Hudba Pink Floyd se začala měnit a vzdalovat psychedelické scéně. Vykrystalizovala v unikátní zvuk, který zjemnil, a do popředí se dostal hlas Davida Gilmoura a jeho bluesově znějící kytara, podbarvená křehkými melodickými linkami kláves Ricka Wrighta a doprovázený čitelnou Watersovou hrou na baskytaru, saxofonem a ženskými vokály. Jakákoli nesourodost, chaos a drsné pasáže byly najednou pryč.“ Tak líčí profilový článek Romana Zahrádky z roku 2015 Pink Floyd v roce 1971. Tento rok mapuje box s názvem Reverberation. V listopadu 1971 Pink Floyd vydávají své šesté album Meddle.

Box dvou audio a dvou video disků, který shrnuje nahrávky Pink Floyd z roku 1972, se jmenuje Obfuscation. Byl to rok, kdy skupině vyšlo album Obscured By Clouds z hudbou k francouzskému filmu La Vallée a kdy také pánové pracovali na svém velkém díle, album The Dark Side Of The Moon.