Věc Makropulos

Tentokrát se v titulní roli Emilie Marty představí Annalena Persson. Diriguje Marko Ivanović, režie David Radok. Termíny představení: pondělí 19. 12.2016 od 19.00 a úterý 20. 12. 2016 od 17.00 v Janáčkově divadle.

Záhadná femme fatale převrací naruby život každému, s kým se setká...
18. prosince uplyne 90 let od triumfální premiéry Věci Makropulos, předposlední opery Leoše Janáčka, v Divadle Na hradbách v roce 1926. Fantaskní komedie s mysteriózní, částečně až detektivní zápletkou, vznikla na motivy divadelní hry Karla Čapka. „Z dlouhé chvíle a nuceného pobytu doma jsem se zase pustil do Makropulose a naškrábl jsem skoro celý čtvrtý akt, zatím strašně sfackovaný, ale s několika dobrými nápady,“ píše Čapek své ženě v dopise z 20. května 1922. Také jeho text si Janáček, jako u všech autorů předtím, upravil a z komediálně laděného konverzačního přemýšlení o dlouhověkosti vytvořil existenciální tragedii.  „Věc Makropulos pojednává o relativitě hodnot. Naše životy jsou omezené, náš čas tady je daný a my bychom se měli zajímat o to, abychom ho využili k něčemu, co je smysluplné. A neinvestovali do usilování o peníze, o slávu nebo o to, o co vlastně všechny postavy ve Věci Makropulos usilují,“ říká o své inscenaci režisér David Radok. Do čela orchestru Janáčkovy opery NdB se postaví šéfdirigent Marko Ivanović, který nastudoval Věc Makropulos v kritické edici brněnského muzikologa Jiřího Zahrádky. Ta se snaží maximálně přiblížit verzi, ve které opera poprvé v roce 1926 zazněla. „Věc Makropulos je čirým dramatem. V tomto, myslím, dovedl Janáček k naprosté dokonalosti svojí teorii o tom, jak by mělo vypadat hudební divadlo. Mluvené slovo je zhudebněno tak, aby vždy přineslo nějakou emocionální informaci.“ V hlavní roli Emilie Marty se představí vítězka Soutěže Richarda Wagnera v Bayreuthu, švédská sopranistka Annalena Persson. Televizní záznam inscenace získal cenu Český křišťál a Cenu Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 na mezinárodním festivalu Zlatá Praha. Příběh o zpěvačce Emilii Marty, která díky elixíru života žije již více než tři sta let, je pohledem do excentrického světa operních div, zdegenerované šlechty a plytkých maloměšťáků. V únoru 2017 představí Janáčkova opera NdB tento titul na jednom z nejvýznamnějších asijských festivalů – Hong Kong Arts Festival.

Výňatky z dobového tisku – ohlasy na světovou premiéru 18. 12. 1926
České slovo: Provedení na Národním divadle v Brně bylo slavnou premiérou jak pro mistra Janáčka, tak pro naši operu. Představení dirigoval a vedl ředitel Fr. Neumann. Byl to skvělý reprodukční čin, na němž každý jednotlivec měl zvláštní podíl.

Nová Praha: Brněnské Národní divadlo zahýřilo jednou opět svou uměleckou bohatostí. Všichni účinkující podali opravdu vše nejlepší, takže ojedinělý úspěch se dostavil.

Prager Presse: Provedení výborně řízené řed. Neumannem překonalo všechno očekávání. Pěvci i orchestr věnovali se svým úlohám s takovou oddaností, že úspěch se stupňoval od aktu k aktu.

Newyorské listy: Je jistě příznačným zjevem, že Brno v hudebním ohledu hraje dnes prim. Je ostudou, že premiéra Janáčkovy opery nebyla na Národním divadle v Praze, které prostě neplní své povinnosti k českému umění.

Rovnost (kritika umístěna hned vedle soudničky: Ze soudní síně. Soudní projednání afér posl. Stříbrného, min. Modži a gen. v. v. Gajdy)
Závěr dramatu – vytoužená smrt Marty – jest prostě hudebním zjevením, drama dostává se najednou až do nebetyčných sfér. (pozn. při premiéře umístil Janáček sbor do hlediště, s touto verzí David Radok nepracuje)

Lidové noviny: Janáčkova opera Věc Makropulos podle hry K. Čapka měla dnes v Národním divadle brněnském nikoliv jednom premiérový, ale přímo živelný úspěch. Již po prvém jednání neznalo nadšení obecenstva prostě mezí. Úžasný obsah vědomí a duševní život, v němž není již radosti, novot a překvapení. Požehnání a stupňování, jehož se dostává lidské existenci jejím časovým omezením. Jak je Janáčkovi toto téma blízko! Prudký zájem o látku prozrazovala rychlost, s jakou se jí skladatelsky zmocňoval. Dílo, které jsme právě slyšeli, ukázalo však teprve, jak silně tuto látku žil. Řekněme hned: Věc Makropulos je nejosobitějším plodem Janáčkovy dramatické tvorby. Je velkým štěstím Janáčkovým, že se mu dostalo v té chvíli literárního námětu, který je tak blízký jeho vlastnímu založení. Janáček zasáhl i po té stránce opravdu šťastně, zaostřil a zrychlil celkový spád.
... Je to jako ve filmu.
... Zpěvní party jsou nejednou přeexponovány až k nemožnosti a provedení se tu sotva kde obejde bez punktací původního hudebního textu.
... Věc Makropulos je geniální dílo a jako takové je zároveň poselstvím velké mravní síly a očistné moci. Smrt není jenom hrozivým přízrakem, ale především pobídkou k plnému vychutnání života.

zdroj: tisková zpráva NdB