Smetana, Dvořák, Suk, Janáček
Sváteční Hudební siestu strávíme s díly českých autorů.
Zahájí ji známé fanfáry z opery Libuše od Bedřicha Smetany. Po nich si vychutnáme Českou suitu Antonína Dvořáka, dokončenou roku 1879. Úvod tvoří Pastorale, po něm následuje Polka a Sousedská, Romance a Finale, které autor pojal jako Furiant. Z názvů, ale především z hudby samotné je patrné, že se Dvořák se při kompozici inspiroval českým folklórem. Druhou část - po Střípku poesie - zahájí hudební pohled na Prahu. Roku 1904 vytvořil Josef Suk symfonickou báseň opus 26 nazvanou Praga. Do partitury vepsal: „Věnováno Královskému městu Praze“. Je sugestivním popisem krásy a majestátnosti Prahy. Je v ní slyšet Sukova vize velkého města, kde se současnost mísí se slavnou minulostí. V závěruHudební siesty se vydáme ještě na Lašsko. Tento kraj je spojený s dětstvím Leoše Janáčka, který se zde v obci Hukvaldy narodil. Není divu, že si jej zamiloval a že do svých skladeb převtělil mnohé zdejší tance. Do Lašských tanců zařadil dvakrát „Starodávný“– nejrozšířenější starý třídobý tanec, ale najdeme zde také mladší figurální tance, jako Požehnaný, Dymák, Čeladenský a Pilky.