Zveme do Strakonic

Dudy jsou hudebním nástrojem, který spojuje lidi různých kultur a věků, prošly dosud neznámými cestami od míst svého zrodu, až přes práh třetího tisíciletí. Zaujaly čelné místo v hudebním instrumentáři mnoha národů a etnických skupin. Spolu se svým hráčem byly střídavě ctěny a váženy, hanobeny a zatracovány, obdivovány i posmívány, opěvovány i zakazovány. Objevily se v rukou pastýřů, kejklířů i truvérů, žebráků i císařů a králů, povzbuzovaly vojska v bitvách, zněly při slavnostních příležitostech a obřadech panstva i prostého venkovského lidu, v chrámech i v putykách.

Pravděpodobně největšího věhlasu a slávy však mezi dudáky dosáhl Švanda, který se dostal i do známé Tylovy báchorky. Podle pověsti jsou jeho dudy stále schované za oltářem v kostele svatého Prokopa na Strakonickém hradě. Jednou do roka potom prý začnou samy hrát, protože ještě v době, kdy byl Švanda živ, propadly peklu. Tato pověst o geniálním dudákovi má však podle odborníků reálný základ. Vedle cesty u kostela totiž kdysi stávala hospoda, kde Švanda občas hrával. Protože se tancovačka často protáhla až do ranních hodin, mohli lidé na ranní mši slyšet Švandovy dudy, které se ozývaly jakoby zpoza oltáře. Dudy byly a jsou nástrojem zapomínaným i znovu oživovaným. I vy můžete objevit jejich skryté kouzlo v rámci 23. ročníku Mezinárodního dudáckého festivalu ve Strakonicích.

Podrobný program festivalu na www.dudackyfestival.cz.