Únoroví světci Blažej, Háta a Dorotka  v české lidové kultuře

Únoroví světci Blažej, Háta a Dorotka  v české lidové kultuře

Pořad v souvislostech


Únoroví světci Blažej, Háta a Dorotka v české lidové kultuře
Budeme vysílat

Mezinárodní dudácký festival Strakonice 2018
Muzikanti, to sú chlapci!
Muzikanti, to sú chlapci!
Vysílali jsme


Jak šel čas s Nečasem

Muzikanti, to sú chlapci!

Muzikanti, to sú chlapci!
Audioarchiv

Pořad na téma našich tradičních obyčejů a slavností s výběrem české lidové muziky připravil Zdeněk Vejvoda. Poslouchejte ve Folklorním okénku ve středu 7. února 2018 za pět minut pět odpoledne.

Den sv. Blažeje byl v české lidové kultuře jedním ze žákovských svátků. Blažejské koledování se vyvinulo ze středověkých obchůzek učitelů a žáků, kteří v jednotlivých domech vybírali naturálie, tvořící součást příjmu učitele. Doklady máme již ze 13. století. Školáci obcházeli po domech, zpívali nebo odří­kávali text koledy a dostávali pro učitele mouku, hrách, vejce a na závěr na železný rožeň napichovali klobásy a uzené maso, jakýsi atribut obchůzky. Špičatý rožeň lidová tradice interpretuje jako připomínku nástroje usmrcení mučedníka Blažeje.

Svatá Agáta, česky Háta, má svátek 5. února. Byla ochránkyní kojných a hladovějících, obecně žen a přímluvkyní při nebezpečí. Je uctí­vána jako patronka sicilského města Catania, kde asi v r. 251 podlehla jako křesťanka krutému mučení. Bývá znázorňována s kleštěmi a pánví se žhavým uhlím, se svící a bochníkem chleba. Ten naznačuje, že vyslyší i modlitby ohledně hrozícího hladomoru.
V lidové víře platila sv. Agáta za ochránkyni před nebezpečím ohně. Tento patronát, který světice dlouho sdílela se sv. Vavřincem, v 18. století přešel na sv. Floriána. Proti požáru a polním škůdcům sloužily „hátová“ svěcená voda, chléb a tzv. agátiny cedulky s nápisy nebo vyobrazením světice. V Opavě v její výroční den pojedli domácí z chleba sv. Agáty a kůrku vložili do čtyř rohů stavení, aby oheň z žádné strany nepo­vstal.

Legenda o sv. Dorotě se začala šířit v 7. sto­letí. Na obrazech Dorotu poznáme podle růží a jablek. Někdy mívá věnec na hlavě ne­bo nad ní drží andělé růžové girlandy. Není divu, že se stala patronkou zahradní­ků a květinářů. Je považována i za ochránkyni nevěst, v některých zemích ji uctívají pivovarníci a horníci.
V Čechách požívala sv. Dorota vel­ké vážnosti. Ze středověké legendy o jejím umučení časem vznikly lidové divadelní hry. Původně je hráli dospělí. Později bylo tzv. chození s Dorotou spíš zábavou pro děti a mládež. Za představení dostávali po domech jako odměnu potraviny i peníze. Skupinky v jednoduchých převlecích s dřevěnými meči a papírovými ko­runami začínaly chodit už po polovině ledna a leckde hrály ještě týden po svát­ku sv. Doroty.