To je zlatý posvícení

To je zlatý posvícení

Pořad v souvislostech


To je zlatý posvícení - Zvyky a obyčeje na Plzeňsku a Chodsku
Budeme vysílat

Na kraj Ameriky
Muzika v krvi - Zpěvácké a muzikantské rody
Muzika v krvi - Zpěvácké a muzikantské rody
Vysílali jsme


Na kraj Ameriky

Už na vojnu rukovat mám

Už na vojnu rukovat mám
Audioarchiv

Už jen pár dnů nás dělí od výročního dne svatého Havla, což byl u našich předků tradiční termín tzv. havelského nebo - chcete-li - císařského posvícení. Kromě dobrého jídla se v minulosti posvícení neobešlo bez hudby a tance. Zvyky a obyčeje, které se z generace na generaci předávaly na Plzeňsku a Chodsku, představí ve Folklorním okénku autor pořadu Zdeněk Vejvoda. Poslouchejte ve středu 10. října za pět minut pět odpoledne.

Posvícenskou taneční zábavu v Němčovicích na Rokycansku v 90. letech 19. století takto popsal řídící učitel Josef Hylák: „O posvícenské neděli se večer jde do hospody, kde právě počíná tanec. Tančí se obyčejně do rána. Ráno v pondělí dá hostinský umýti podlahu. Kolem jedenácté dopolodne počne pěkná hodinka, čili krátce pěkná, k níž tanečníci, celá ves, sejdou se v nejlepších svátečních šatech. Uprostřed tančírny hoří lampa. Pěkná končí asi ve dvě až tři hodiny s poledne. Pak jde mládež se převléci do šatů méně pěkných, hned přijde zpět do hospody a tančí se dále. Vyjma přestávky za soumraku, kdy chasa jde k večeři a poklidí si dobytek, tančí se neustále až do noci, někdy déle, někdy kratšeji. Večer za přestávky chodívají muzikanti po vsi, aby od hospodyň dostali nějaký kus masa a napít piva.“ Pan řídící Hylák dodává i hrst pověr, které se váží k posvícení: „Která holka o pěkné jde první do kola, vdá se toho roku. Kdo při jídle zpívá, dostane bláznivou ženu. Když i přes přísný zákaz přišla k muzice žena-šestinedělka, vobhlídla mužské, a ti se pak seprali.“