Svatá Lucie noci upije

Barborky, předvánoční bytosti, se kdysi objevovaly navečer 3. prosince i v českých zemích. Ještě před druhou světovou válkou chodívaly v některých krajích po vesnici dospělé dívky v bílých šatech a rozdávaly dětem dárky. Jinde hezky oděná děvčata tak zvaně „chodila barborkou“ vesnicemi po rorátech, klepala na dveře stavení a rozdávala všem cukrová srdíčka. Barborky chodily ve skupinách po třech až šesti. V připomínku panenství a urozeného rodu svaté Barbory si vlasy zdobily květinovým věnečkem nebo korunkou ze zlatého papíru.

6. prosince slaví svátek Mikuláš. V historii se dochovaly zprávy hned o několika slavných mužích pyšnících se jménem, jež v překladu z řečtiny znamená Vítěz lidu. Jednoznačné prvenství mezi Mikuláši zaujímá Mikuláš z Myry. O biskupu Mikuláši z Myry je známo jen to, že se narodil ve druhé polovině 3. století a žil ve století čtvrtém. Všechny ostatní údaje pocházejí z legend a vyprávění o něm jsou velmi rozsáhlá. Podle legendy z 9. století se Mikuláš narodil v zámožné rodině. Po smrti rodičů pak všechen majetek rozdal chudým a stal se knězem.  Když městu, ve kterém žil, hrozil hlad, zjevil se ve snu obchodníkovi až v dalekém Cařihradu a přikázal mu naplnit podpalubí lodí obilím a vyplout do Myry. Aby lodě mohly bez nehody volně vplout do přístavu, utišil Mikuláš na moři zuřící bouři.

Den svaté Lucie byl ženským svátkem. V českých zemích navštěvoval vesnické chalupy průvod masek, které vedla dívka převlečená za svatou Lucii. Doprovázely ji družičky, kněz, poustevník, kominík, řezník a dráteník. Všude platil přísný zákaz předení lnu. Neposlušné předleny potrestala Lucie nebo ženy převlečené za tzv. "lucky". Mladá děvčata převlečená za lucky chodila dům od domu zahalena do bílé plachty, vlasy schované pod plachetkou a obličej pokrytý vrstvou sádla a mouky. Oděv lucek míval v jednotlivých krajích specifické zvláštnosti. Přes bílou dlouhou košili se oblékala bílá sukně se širokou pentlí, nosily se bílé šaty a na hlavě mohla mít lucka čepec, věneček nebo také plechový kastrůlek na mléko či mitru z černého papíru. Obličej lucek mohla zakrývat i maska s velkým čapím zobákem nebo koňskou hlavou.

Posledním dnem adventu je Štědrý den. Dříve si lidé odpírali po celý den jídlo a nápoje, večeře pak byla sice bohatá, ale sestavená z postních pokrmů. Byla to oběť Bohu a zároveň poděkování za nejcennější dar, který dal lidstvu v podobě svého Syna. Proto se 24. prosinci říkalo Štědrý den. Štědrý den začínal v některých zemích strojením vánočního stromku, připomínkou rajského stromu života. Když v jizbě bylo pomyto a poklizeno, v peci praskal oheň, chystaly se ozdoby na stromeček, kousky dřívek a cukru se balily do barevných papírků, dělaly se papírové řetězy a nazdobený stromeček se pak pověsil na trám stropu. O Štědrém dnu se v mnoha zemích strojil betlém. Zvyk stavění jesliček byl mnohem starší než strojení stromečku. Betlémy měly své místo vedle oltářů v kostelech, ve světnicích chudých lidí, ve vesnických chalupách i šlechtických palácích.