Po stopách sběratelů lidových písní XV.

Jan Nepomuk Polášek se narodil 16. dubna 1873 ve Frenštátě pod Radhoštěm. Od mládí byl obklopen lidovou písní, které mu zpívala jeho matka a babička a od sedmi let se pokoušel o své první písňové zápisy. Studoval na brněnské varhanické škole, kde byl žákem Leoše Janáčka a ten si Poláška velice oblíbil. Všiml si jeho zájmu o lidovou píseň a v letech 1893 až 1894 sbírali společně písně s cimbálovou muzikou především v Trojanovicích a v okolí Solance. Janáček zapisoval cimbál a Polášek nápěvy a texty. V roce 1896 se Jan Nepomuk Polášek přestěhoval do Valašského Meziříčí, kde zůstal celý život a postupně se stal hlavní osobností hudebního života města i okolí. Byl „celebritou své doby“. Lidé ho poznávali na ulici, široká veřejnost si ho velmi vážila jako pana profesora a odborná veřejnost čerpala z jeho skladatelské i sběratelské práce. Proto také každé pozdější  Poláškovo výročí bylo slaveno s velkou pompou a byl uctívaným občanem města Valašské Meziříčí a celého širokého Valašska. Roku 1901 si otevřel svou vlastní hudební školu, na níž vyučovala i jeho manželka Božena, rozená Táborská. Kromě toho působil jako profesor hudby na gymnáziu a později také na učitelském ústavu. Spolupracoval s pěveckým sborem Beseda, jehož sbormistrem byl několik let. Vedle pedagogické činnosti vytvořil Jan Nepomuk Polášek rozsáhlé skladatelské dílo. Složil celkem 183 hudebních děl, z nichž přes 100 vyšlo tiskem. V nich kromě drobností, cyklů komorních, sborových a písňových je i 8 oratorií, kantát, 1 opereta, 2 opery a 2 symfonické básně.

Arnošt Kubeša se narodil 26. ledna 1905 na Vsetínsku. Byl sběratelem lidových písní, které zapisoval sám nebo ve spolupráci s Janem Nepomukem Poláškem. Arnošt Kubeša vystudoval gymnázium ve Valašském Meziříčí a dějepis a zeměpis na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 1929 se věnoval učitelství a působil na mnoha středních školách: v Praze, Hranicích, Košicích, Vsetíně a od roku 1934 na gymnáziu ve Val. Meziříčí. V roce 1953 získal doktorát na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v oboru historie a národopis.

Od roku 1953 působil v národopisném oddělení Krajského muzea ve Zlíně a pět let strávil ve funkci prvního ředitele Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Vedle sběratelské činnosti byl Arnošt Kubeša už od dob svého učitelského působení iniciátorem a organizátorem řady folklorních akcí, například velké slovácké svatby v Kunovicích v roce 1928 či dnů slovenských a valašských písní a tanců v Košicích v roce 1933, kde založil folklorní soubor, který čítal neuvěřitelných osmdesát párů tanečníků. Leckde se o něm dočtete, že byl zaníceným kulturním pracovníkem Valašska a dobrým člověkem. Zemřel 15. prosince 1993 v požehnaném věku 88 let.

Jan Nepomuk Polášek a Arnošt Kubeša sesbírali kolem úctyhodných pěti tisíc lidových písní. Polášek se za svého života však dočkal vydání pouhého torza svého sběratelského díla. Arnošt Kubeša toto dílo nakonec vydal a 7 dílů jejich Valašských pěsniček má nesmírný význam pro všechny soubory a muziky, a to nejen na Valašsku.

Arnošt Kubeša zemřel v roce 1993 a je pochován vedle svého dlouholetého přítele Jana Nepomuka Poláška na Valašském Slavíně ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.