Fujara – ústní a nehmotné dědictví UNESCO

4. prosince 2018 Folklorní okénko Autor: Kateřina Kovaříková

Ve Folklorním okénku vám ve středu 5. prosince nabízíme k poslechu pořad slovenského radia Lumen. Jeho autor Miroslav Baran přiblíží lidový dřevěný dechový hudební nástroj fujara, který je od roku 2005 zapsán organizací UNESCO na seznam Mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva. Poslouchejte v obvyklém čase za pět pět odpoledne.

Fujara je slovenský lidový dřevěný dechový hudební nástroj. Jde o obdobu gotické basové trojdírkové píšťaly, které byly velmi známé a hojně rozšířeny v Evropě ve 12. až 13. století. Podle slovenských odborníků na slovenskou fujaru spadá místo vzniku fujary do oblasti severně od města Banská Bystrica. Usuzuje se, že trojdírková basová píšťala se na toto území dostala v době tureckých válek, kdy u Slovenské Ľupči pobýval pluk žoldnéřů ze západní Evropy. Na fujaru hrávali pastýři při pasení ovcí a také při rozličných slavnostních a smutečních příležitostech. Používala se i jako signální komunikační nástroj. Hra na fujaru vyžaduje, aby měl hráč hudební sluch. Hráč střídal svoji hru se zpěvem.

Hra na fujaru nevyžaduje znalost not, ale hudební sluch hráč na fujaru mít musí. Nejčastěji se vyskytuje fujara laděná v G, dlouhá asi 172 cm. Na fujaru lze zahrát jen durovou stupnici od tónu, v němž je fujara laděná, půltóny do jisté míry zahrát jdou částečným zakrytím jednoho ze tří hmatových otvorů, ale to už vyžaduje velikou praxi a v klasické hudbě pastevců se tato technika nepoužívá.

Archivní pořad z roku 2008 reprízujeme ve středu 5. prosince za pět minut pět odpoledne.