Doteky věčnosti

Doteky věčnosti

Jsou v těsném spojení i s tím nejzazším koutkem země, po staletí ohmatávají její smysly i tvary. Vnímají orosená rána, barevné západy slunce, tah ptáků, mráz, dešťové přívaly i bouře. Pozorují jejich sled, rytmus a cíl. Pozorují a znají. Tak vznikají lidové pranostiky – doteky věčnosti. Na vlnách Proglasu se ve Folklorním okénku 5. dubna 2017 v 16.55 na slyšenou těší Zdeněk Vejvoda.

České pranostiky jsou pokladnicí moudrosti a zkušenosti a často navíc ještě vybroušeným slovesným útvarem. Již Jan Amos Komenský vyzdvihl jejich líbeznost, protože „mysl hned na dvé se rozvírá, i na to, co se literně jmenuje, i na to, co se pod tím míní; a tak věc tím jadrněji v mysli vázne, čím patrněji podobenství vysvětlení béře. Z čehož viděti, že pro dvě příčiny se jich užívá: jedno pro ozdobu řeči, kteráž se jimi jako kvítky neb perličkami rozkošnými povíjí, druhé pro jadrnost rozumu, aby mysl i v pozornosti snáze mocněji chápati mohla.

Pranostiky jsou zvláštní útvary lidové slovesnosti, výsledek dlouhodobého poznávání zákonitostí přírody a lidského života. Jsou zpravidla obsahově značně zahuštěným slovním vyjádřením zkušeností z nejběžnějších praktických oblastí lidového života a často vyznívají i jako předpověď. Konečně samotné řecké slovo prognósis, se užívalo právě pro určité druhy předpovědi. Obsahem pranostik však není pouze předpovídání. Řada z nich se vyjadřuje k agrotechnickým lhůtám, představuje nejrůznější hospodářská doporučení či napomenutí. 

Pranostiky vznikaly od nejstarších dob vývoje lidské společnosti. Rodily se vždy na hranici známého s neznámým. Nejstarší pranos­tiky byly zapsány na mezopotamských klínopisných tabulkách. Písemný záznam však byl pro jejich šíření druhořadý. Vznikaly a rozšiřovaly se zejména tra­dovaným ústním podáním.Právě pro snadnou zapamatovatelnost jsou pranostiky obsahově zahuštěné, nikdy však na úkor srozumitelnosti. Funkci účinné mnemo­technické pomůcky úspěšně plní četné poetismy, metafory, a v neposlední řadě jejich veršovaná podoba.