Ať žije majáles!

„Celá obec dnes / slaví majáles. // Všechny květy milé, / rudé, modré, bílé, / z jara v krásném máji / velkou slavnost mají. // Všecko slaví dnes / s námi majáles."

Studentský majáles proslavil Alois Jirásek v knize Filozofská historie, jejíž příběh se odehrává v Litomyšli. Autor vycházel z vlastních vzpomínek, na zdejším gymnáziu totiž sám vyučoval a průběh oslav v polovině 19. sto­letí vykreslil následovně:

Poté, co studenti navzdory zákazu ze strany bis­kupa projdou za zvuku kapely městem, dospějí do nedalekého háje, kde se koná samotná odpolední a večerní slavnost za účasti většiny města. Byly to radovánky plné zpěvu, tance, recitování veselých básní a samozřejmě i alkoholu a drob­ných provokací, jež provozovalo rozpusti­lé litomyšlské studentstvo.

Jiráskovi „filozofové“ byli vlastně studenti dvouletého cyklu následujícího po absolvování gymnázia, jakési univerzitní přípravky. Majáles, původně spíše gymnaziální slavnost se postupně roz­šířila mezi univerzitní studenty a nabyla oficiálního charakteru.

Majáles nalezl v 19. století své pevné mís­to v české společnosti, protože se stal další vhodnou příležitostí k posilování národ­ního uvědomění. Studenti byli jako představitelé rodící se inteligence oporou českých národních snah. V Praze se majá­lesy konaly od 90. let 19. století na holešovickém výstavišti a byly velkou společenskou událostí, při níž Češi demonstrovali svůj bohatý kulturní život a své vlastenectví. Také každé menší město, v němž bylo gymnázium, mělo svůj majáles, jenž zde představoval jeden z vrcholů společenské sezony. Tak majáles vstoupil i do 20. století.