Brněnský Javorník slaví 65 let

Folklorní soubor Javorník Brno - Zpracovávaná oblast folkloru: Jižní Valašsko, Moravské Kopanice Folklorní soubor Javorník Brno má své počátky v padesátých létech, kdy prováděl výzkumy lidové kultury na jižním Valašsku.

Z obsáhlé sbírky valašských písní a tanců čerpá dodnes. Region Valašska je i základem jeho repertoáru, který byl postupně rozšířen o region Moravských Kopanic. Ve svých vystoupeních se Javorník snaží o vyváženost tanečního hudebního a pěveckého projevu, přičemž respektuje folklorní předlohy a dbá o stylovou čistotu krojů.

Kromě domácích vystoupení, které se v mnoha místech staly již tradičními, se Javorník předvedl divákům v mnoha evropských zemích. Má za sebou řadu nahrávek v rozhlase, televizi a několik samostatných CD. Za svoji dlouholetou tvůrčí činnost byl Javorník odměněn v roce 1982 Evropskou cenou za lidové umění.

JAVORNICKÉ VZPOMÍNÁNÍ NA DŘEVNÍ ZAČÁTKY

Začalo to v roce 1950. Sešlo se několik mladých chlapců a děvčat z Kovomatu a Mototechny. Říkali jsme si „děcka“. Kytara, harmonika, výlety, kina, zpívání na schůzích a na soutěžích STM, kde poroty souhlasily, že nám název Vlajka mládí (jak věkem tak i elánem) právem přísluší. Později se k nám přidal i soubor Modrý prapor. Takto jsme zpívali přes dva roky.

Ale mělo se to změnit, protože zhlédnutím filmu „Zítra se bude tančit všude“ jsme si, tak říkajíc, „zkomplikovali život“. Hned po návštěvě onoho letního kina padlo rozhodnutí uspořádat v létě 1953 putovní prázdninový výlet na jižní Valašsko s romantickou představou staříčka v kroji, který nás naučí za doprovodu cimbálu a bekotu ovcí, písně neslýchané. Ničeho takového jsme se samozřejmě nedočkali, ale navázali jsme první důležité kontakty s Valachy (Sušilovi, Horalík, Švrčina a další), kteří nám ochotně a dobře poradili.

Výsledkem bylo několik desítek písní a „valašský drápek“nás přichytil natolik, že v tomto roce skončila Vlajka mládí „budovatelská“ a celkem plynule, se stejnými lidmi, přešla do té „folklorní“, na které jsme hned začali usilovně pracovat. Založili jsme cimbálku, pořídili si nedašovské kroje, osvojili si základní valašský repertoár a vytvořili první programová čísla.

V roce 1954 jsme na to šli od lesa. A sice od toho lesa, který stál na kopci Požár nad Študlovem u Valašských Příkaz. A na něm sokolská chata. Zajistili jsme si v ní zázemí a odtud se v prázdninovém týdnu denně rozbíhali ve čtyřčlenných skupinkách do blízkého i vzdáleného okolí. Do Škudlova, Lidečka, Brumova, Nedašova, Nedašovy Lhoty, Tichova a mnoha dalších.

Vraceli jsme se bohatší o poznání a přátelství dobrých a upřímných Valachů a s krásnými písničkami. Setkali jsme se s nezapomenutelnými osobnostmi: Františkou Vypušťákovou a Františkem Vaňkem ze Študlova, Marií Běláškovou z Tichova, Josefem Měřičkou z Nedašovy Lhoty a mnoha dalšími. To už jsme měli sebou svou muziku, která na závěr pobytu zmáčkla struny na zábavě ve študlovské hospodě.

O dva roky později se posouváme kousek severněji do Lužné u Vsetína, kde nás sourozenci Filgásovi učí téměř neznámou variantu točivého tance Valaská - Luženskou točenou, která se později stává jakousi perlou v osobitém programu souboru. Za písničkou po jižním Valašsku jsme potom jezdili o prázdninách každoročně až do roku 1958.

Vše zapsáno do archivu tvoří dodnes typický repertoár Vlajky mládí – dnešního Javorníku, kterýžto název jsme přijali v roce 1969 ( to když už jsme zestárli). Ta první cesta za písničkou a jejími nositeli byla jednou z nejpěknějších. Naučila nás přistupovat k ní v pokoře a sloužit jí.

Dovolme si citovat Leoše Janáčka:

„Jsou známi po dědinách ti a ty, kteří zvláště pěkně a mnoho písní umějí zpívat...běžte a učte se zpívat u těchto dědiců staré naší školy... Ale pospěšte si, sic vymře tak důležité ústní podání...“

Je dobře, že jsme si tenkrát pospíšili. Ti, kteří nám svoje skvosty předali už dávno nejsou mezi námi. Jejich písně v nás žijí již šedesát let.

Ze vzpomínek Jiřího Tesauera (převzato z webových stránek souboru)