Vzpomínky na Jarmilu Šulákovou

Jarmila byla jako vulkán. Doslova královna písně. Nakonec tam všichni hráli jen pro ni a já jsem obdivoval tu ohromnou živelnou energii a tah jejího hlasu, obojí tak výjimečné v porovnání s většinou zpěváků, které jsem měl možnost poznat. „Kdybych nezpívala, tak už nežiju,“ řekla mi jednou, když jsem jí vezl autem ze Vsetína do Třebíče na koncert BROLNU. „Mám silné astma a zpívání mi pomáhá dýchat.“ Povídala mi tehdy celou cestu o svém životě, o svém manželovi, kterého velmi milovala. Záhy ovdověla a už nenašla rovnocennou náhradu. Nosila v sobě spoustu bolavých věcí, o nichž nikde veřejně nemluvila. Byla sice neodolatelnou bavičkou, ale zjevně tím také něco zakrývala: V jejím zpěvu bylo mnohem více citu a hloubky, než se vejde do zábavy.

Jarmila byla jako neřiditelný vlak. Milovníci folkloru ji nemohli odpustit účinkování s rockery v posledních desetiletích, chtěli ji mít pro sebe – jak ji znali ze Vsacanu a pak z BROLNu. Jenže Jarmilina energie daleko přesahovala krásnou, ale současně i ukázněnou hudební produkci těchto těles. Ona byla veletok, který se zcela přirozeně napojil na emoce mladých muzikantů i posluchačů. Možná i díky tomu získávala sílu k překonávání svých zdravotních a životních hendikepů.

Její hlas byl zázrak, který ji umožnil dožít se požehnaného věku. Představuju si ji, jak stojí vysoko na nebesích, její hlas se nese pod nebeskou klenbou a za dramaturga svého skvěle vybraného repertoáru má Jaroslava Juráška (zakladatel a první dramaturg BROLNu) a za redaktora, který to pak šíří do všech nebeských zákoutí, Jaromíra Nečase.

Odpočívej v pokoji, královno Jarmilo.

Klára Blažková, zpěvačka:

Ne všichni lidé jsou nahraditelní. Prázdné a nezastupitelné místo zůstane právě po paní Jarmile Šulákové, která však v našich srdcích a vzpomínkách s fortelem a bezprostřední přímočarou energií zůstane navždy. Ať už jí lidé přezdívají jakkoli – královna lidové písně, valašské tornádo apod. – byla to především žena, která si nikdy nestěžovala, nelehký osud žila s nadhledem a úsměvem. Dáma, která žila pro lidovou píseň, pro obrovský dar hlasu shůry i pro své fanoušky, které milovala. Žila a prožívala život naplno! Považuji si toho daru, že jsem měla možnost ji ve svém životě potkat, tiše pozorovat a těšit se z jejího hlasu, který zůstává díky neuvěřitelnému množství nahrávek, rozhlasovému odkazu a fondu věčný. Čest její památce.

Jan Rokyta, hudebník, redaktor Českého rozhlasu Ostrava:

Neopakovatelná barva hlasu, autentické sčasování, dokonalé valašské nářečí, nespoutaná energie, procítěnost a věrné podání lidových textů, výjimečná empatie k posluchačům, pódiová práce s rukama i tělem, ale především celoživotní hluboká pokora před lidovou písní a trvalá a nikdy neutuchající touha, chuť i potřeba zpívat a sdělovat tak svému okolí své atomy, prostě sebe sama v podobě nejryzejší a nejvěrnější ... Ty nepřetržité nitky myšlenek patří valašské pěvecké legendě, nesporné první dámě naší lidové písně, Jarmile Šulákové, jejíž duši přijaly valašské hory do svého majestátního lůna… Spolu s Jarmilou odchází generace silných folklorních mohykánů, autentických, hrdých, poctivých, umělecky originálních a ihned rozpoznatelných!