Janais: Eufória (recenze CD)

Pop nemusí být v hudbě vždy neslušné slovo. Slovenské kapely uměly pop většinou lépe než české (a Češi naopak Slováky poráželi ve folku a dalších žánrech, i když existují výjimky na obou stranách). A slovenská zpěvačka Janais je pokračovatelkou té nejlepší slovenské popové tradice. Nezůstává však v zajetí svého rodného jazyka a bravurně zpívá i v angličtině a francouzštině. Umí píseň rychlou i pomalou a v rámci žánru dokáže do svých skladeb vložit i obsah, takže její texty se neskládají z nejjednodušších frází beze smyslu.

Janais na obalu alba píše: „Toto je moje srdce, má duše… Dávám vám toto album plné písní, které pro mne velmi mnoho znamenají.“ Věřím tomu, že na počátku byl sled osobních vyznání a že každá z písní skutečně vychází ze srdce. To je slušný základ, dokonce bych řekl, že základ povinný, ale nestačí to k tomu, aby album bylo skutečně dobré. Janais se svým produkčním týmem (Vlado Gnepa plus doprovodní muzikanti) však desku dotáhla do posledního detailu včetně vkusných fotografií v bookletu. A také včetně dramaturgie alba. Dvě nejsilnější písně – svižnější Priveľa dní a pomalá Chvíľa – totiž desku rámují, a vytvářejí tak přirozený úvod a konec příběhu. Další silná píseň, anglická Angels In My Room, je umístěna přibližně v polovině alba, což podle mne také není náhoda.

Navzdory účasti tuctu doprovodných muzikantů je Eufória dílem především jediné ženy. Janais je autorkou hudby i textů a její hlas písním dominuje a odsunuje ostatní hudebníky (čímž nechci jejich podíl nijak podceňovat) opravdu do role pouhého doprovodu. Jednotlivé nástroje taktak stihnou načrtnout základní náladu (rytmickou a opravdu echt popovou píseň V korunách jabloní například v jejím úvodu stihne prosvětlit akustická kytara) a hned poté předají autorce slovo. Janais má poměrně velký hlasový rozsah. Mám-li se pokoušet hledat přirovnání, napadá mě v některých momentech Jana Kirschner v jejím popovém období a jindy – a to výrazně častěji – severoirská zpěvačka Briana Carrigan, někdejší členka skupiny The Beautiful South. Právě její ostře řezaný výše položený zpěv mi Janais svým projevem připomíná například v odlehčené písni Call. A dovolím si ještě jedno přirovnání – klavírní balada Untold mi připomíná zpěvačku Tori Amos v jejích nejlepších písních (Crucify).

Výše uvedená přirovnání neznamenají, že by Janais kohokoli kopírovala nebo z někoho přímo vycházela. Album je třeba posuzovat jako celek v celé jeho pestrosti, střídání nálad – i jazyků. Její francouzská výslovnost je mimochodem velmi slušná, což není samozřejmé (nedávno si na albu Melancholie na francouzštině doslova vylámali zuby Štefan Margita s Karlem Gottem).

Přestože bývá Janais řazena ke gospelové (křesťanské) scéně, její texty jsou naprosto civilní a spíše náladové, abstraktní než epické. Věřím tomu, že písně skutečně vycházejí ze srdce a z duše, a řemeslně rozhodně nejsou špatné. Zpěvaččin projev a celkový dojem z písní však na sebe strhávají takovou pozornost, že texty posluchač možná začne vnímat až po několikerém poslechu. Naštěstí je všechny najdeme v bookletu, včetně anglických a francouzských.

Nějaké výtky? Vlastně to ani nejsou výtky. Jen se pořád nemohu nějak smířit se zpěvaččiným pseudonymem. Jednak jsem konzervativní zastánce názoru, že zpěvačka má mít jméno a příjmení. A jednak Janais mě svádí k francouzské výslovnosti [žane] a ta fonetická [janajs] mi přijde nepřirozená. Ale to je můj problém a s kvalitou alba nijak nesouvisí.

Vydavatel: Inspire
Rok vydání: 2013
Žánr: pop
Celkový čas: 41:22

www.janais.sk

www.facebook.com/janais