Hudba pravdy aneb setkání s láskou, vírou i nebem

Hudba pravdy aneb setkání s láskou, vírou i nebem – to je název pořadu, který byl uveden v rámci Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2012. Jeho autor, Jan Rokyta mladší, získal hlavní cenu festivalu za duchovní náplň a bohatý umělecký přínos.

V pořadu vystoupili cimbálová muzika Technik Ostrava s primášem Miroslavem Hlostou, manželé Liselotte a Jan Rokytovi, Magdalena Múčková, Jan Zaviačič a Petr Rajnoha.

JAN ROKYTA mladší studoval hru na cimbál u Ludmily Dadákové na Kozervatóriu v Bratislavě a hru na zobcovou flétnu u Waltra van Hauweho a Paula Leenhoutse na Sweelinck-Conservatoriu v Amsterdamu. Svou kariéru zahájil v cimbálové muzice TECHNIK Ostrava, založené v roce 1958 jeho otcem Janem Rokytou seniorem, se kterou spolupracuje dodnes. V oblasti soudobé vážné hudby spolupracoval Jan Rokyta se Symfonickým orchestrem bratislavského rozhlasu a později v Nizozemí se Schönberg ensemble, Nederlands Blazers ensemble, Het Nieuw ensemble a Het Prometheus ensemble (Belgie). V poslední době je rovněž častým hostem symfonických a komorních orchestru v Německu a Rakousku jako např. Österreichisches Ensemble für Neue Musik a Radio-Symfonieorchester Südwestrundfunk Stuttgart.

V oblasti světového folklóru získal Jan Rokyta bohaté zkušenosti v orchestru Mezinárodního folklórního divadla v Amsterdamu, kde působil v letech 1995 - 2002 jako instrumentální sólista a hudební realizátor. Současná spolupráce se židovskou zpěvačkou Shurou Lipovsky byla v roce 2004 korunována účastí na mezinárodních festivalech židovské hudby v Krakově, Weimaru a Amsterdamu.

Liselotte Rokyta studovala Panovu flétnu u mezinárodně uznávaného rumunského virtuóza Nicolae Pîrvu na Conservatoriu v Hilversumu a na “Hoge School der Kunsten” v Amsterdamu (Nizozemí). Během studia absolvovala mistrovské kurzy u Simiona Stanciu a Gheorghe Zamfira. Několikrát také navštívila Rumunsko za účelem osvojení si autentické hry na Panovu flétnu a patří v současné době mezi nejvýznamnější nerumunské interprety, kteří ovládají rumunský styl hry na Panovu flétnu. V rámci studia rumunského jazyka a literatury na Amsterdamské Universitě absolvovala Liselotte v roce 1997 tříměsíční stáž v oblasti Maramureş (Severní Rumunsko) a zabývala se zde výzkumem dosud neprobádané folklórní vokální formy "Hora cu noduri". Hudební a spirituelní zážitky z tohoto období inspirují Liselotte při muzicírování dodnes.

Liselotte spolupracuje pravidelně s předním kanadsko-nizozemským varhaníkem André Knevelem, se kterým koncertuje v Nizozemí, Kanadě a USA. Dále spolupracuje Liselotte se známými varhaníky Martinem Mansem (Nizozemí) a Jaroslavem Tůmou (Česká Republika) a koncertuje v České Republice, Slovenské Republice, Německu, Švýcarsku a Jihoafrické Republice. Se svým manželem Janem Rokytou vytvořila Liselotte netradiční nástrojové duo spojením Panovy flétny a cimbálu. Koncertní program manželů Rokytových obsahuje jak folklórní hudbu východní Evropy tak i transkripce a původní skladby pro tuto nástrojovou kombinaci (např. “Syrinx” en “Claire de lune” Claude Debussyho a transkripce skladeb Bély Bartóka). V čase adventu je Liselotte častým hostem nizozemských pěveckých sborů, se kterými vystupuje jako sólista.

Od roku 2007 vyučuje Liselotte hru na Panovu flétnu v rámci svých soukromých kurzů v Nizozemí, České Republice a Kanadě.

Cimbálová muzika Technik vznikla v roce 1958. Ve své práci navázala na činnost stejnojmenné muziky při Vysoké škole báňské. Uměleckým vedoucím a cimbalistou byl od počátku Jan Rokyta, do historie muziky se významně zapsali primáši Zdeněk Mráz (do r.1969), Miroslav Hlosta, Jiří Crha, Jiří Machač a pěvečtí sólisté Naďa Urbášková, Jarmila Šuláková a Josef Laža. Repertoár kapely vychází především z folklorního odkazu Valašska (zejm. Vizovicka), příležitostně se zabývá i hudbou jiných etnik (slovenského, maďarského a rumunského), jeho specifickým rysem je však široký dramaturgický a i žánrový záběr – od interpretace původních zápisů folklorní instrumentální hudby, přes různé stupně hudebních úprav, realizace kancionálové literatury a rekonstrukce kodexových zápisů až k vlastním stereokompozicím s využitím studiové techniky (multiplaybacky, smyčkování, vrstvení záznamů, rychlost posunu). Za dobu své existence účinkovala muzika na desítkách domácích i zahraničních festivalů (Polsko, Rusko, Francie, Španělsko, Finsko, Portugalsko, Řecko, Singapur, Čína, Mexiko), mj. získala dvě zlaté medaile na Světovém festivalu mládeže v Helsinkách (1962), 1. cenu v rozhlasové soutěži Prix de musique folklorique de Radio Bratislava (1978) a mnoho dalších. Svým širokým stylovým rozpětím, především však technicky i výrazově profesionálním hudebním projevem se stala muzika Technik vzorem pro řadu hudebních těles a významně zasáhla do způsobu interpretace folklorního materiálu na Moravě a ve Slezsku.