Cembalový dialog

Cembalový dialog

Jste zváni na večer s cembalovým recitálem a představením českolipské rodačky – sochařky a medailérky Johanny Michelové Meierové – jejíž díla dnes zdobí přední rakouské sbírky. Hudební program nabídne díla vrcholného baroka v podání litevsko-českého cembalového dua Giedrė Lukšaitė Mrázková a Petra Žďárská.

Hlavní rubrika: Klasika
Rubriky: Klasika, Akce
Datum: 12. února 2019
Místo: Česká Lípa, Centrum textilního tisku
Organizátor: KPH Česká Lípa

Koncertní program bude věnovaný završitelům barokního stylu, ukázkám z tvorby velikána Johanna Sebastiana Bacha a českého rodáka Josefa Antonína Štěpána, který posléze působil na císařském dvoře ve Vídni. Hudební část večera završí exkurz do dílny zástupce české hudební rodiny benáteckých Bendů – Friedricha Wilhelma Heinricha Bendy, který stejně jako jeho otec působil na pruském královském dvoře. Provedení se ujme litevská rodačka, žákyně prof. Zuzany Růžičkové a celosvětově respektovaná cembalistka Giedrė Lukšaitė-Mrázková společně se svojí žákyní, laureátkou soutěže Pražského jara 2012 a úspěšnou sólovou i komorní hráčkou, jejíž jméno není festivalovému publiku Lípy Musicy neznámé, cembalistkou Petrou Žďárskou.

Ve spolupráci s Vlastivědným spolkem Českolipska bude úvod koncertu patřit představení další výrazné osobnosti pocházející z České Lípy, která zanechala svoji stopu ve světě umění, rakouské keramičky a sochařky Johanny Michelové Meierové. Ta se narodila 21. července 1861 v rodině pozdějšího správce českolipské nemocnice. Ve dvaceti letech se seznámila s malířkou Eugenií Hauptmannovou-Sommerovou, která v ní rozpoznala výrazný výtvarný talent. Johanna Michelová odešla studovat do Vídně na Umělecko-průmyslovou školu pro ženy a dívky. Věnovala se nejenom kreslířství a malířství, ale také modelování a navštěvovala kurz kovových plastik. Pilné studium jí utvořilo v umělkyni v oblasti drobné užitkové keramiky a sochařství nevelkých soch. Dokázala se prosadit v konkurenčním vídeňském prostředí a vybojovat si pozici umělkyně – ženy, což nebylo v tomto období obvyklé. Pracovala na zakázku pro porcelánku Vídeňských uměleckých dílen používající značku WKW, kde tvořila výrobky jak sériové, tak zakázkové. Provdala se za broumovského rodáka Rudolfa Meiera s nímž měla dceru. Její propracované a živě působící figurky dam a pánů ve stylu rokoka, romantismu, secese, některé také inspirované antikou, doplňují figurky dětí a zejména figurka děvčete se stejnou podobou – autorku zřejmě inspirovala podoba její dcery. O dalším životě českolipské umělkyně je toho známo méně. Na konci druhé světové války při bombardování Vídně přišla rodina o dům i ateliér. Manželé se odstěhovali do České Lípy, kde Johanna těsně po válce zemřela. Její muž potom vrátil zpět do Vídně. Věhlas slavné umělkyně na přelomu 19. a 20. století neušel ani českolipským radním a členům Ecxursions-Clubu. Ti požádali slavnou rodačku o vytvoření busty Heindricha Wedricha a plaket Amanda Paudlera a Franze Mohaupta. Ve sbírkách českolipského Vlastivědného muzea je dnes jen soubor fotografií a několik keramických děl s označením WKW, ale zda patří slavné umělkyni není prokázáno. Její umělecká díla jsou však uložená v rakouských státních sbírkách a zdobí jejich stálé expozice v muzeích, galeriích i belvedérech.

zdroj: tisková zpráva