Roland Tchakounté: Lidé při poslechu mých písní cestují

13. ledna 2017 World music, Blues, Aktuality Autor: Milan Tesař

Roland Tchakounté je kytarista a zpěvák z Kamerunu. Hraje blues, ale zpívá je ve svém rodném jazyce bamiléké. V pořadu Jak se vám líbí bude hovořit o textech svých písní, o svých oblíbených bluesových muzikantech i o těžkostech, s kterými se dnes afričtí hudebníci v Evropě musí potýkat. Rozhovor jsme natočili v Šumperku na festivalu Blues Alive. Poslouchejte ve středu 18. ledna 2017 od 19.15.

Rozhovor s kamerunským kytaristou Rolandem Tchakountém

Zpíváte ve svém rodném jazyce bamiléké. Většina posluchačů vám tím pádem nerozumí…

Ano, ale hudba – a zvlášť blues – je univerzální jazyk. Měl jsem jednou koncert ve Vietnamu a i tam jsem zpíval v bamiléké. Lidé mi nerozuměli, ale někteří dokážou při poslechu mých písní v duchu cestovat. A když se mě někdo zeptá: O čem zpíváš?, já mu odpovím otázkou: A co jsi v mých písních slyšel? – Lidé mi někdy vyprávějí příběhy, které nemají nic společného s tím, o čem vyprávím, ale které jsou velmi krásné. Ovšem když bude chtít někdo znát doslovný překlad mých písňových textů, v bookletech alb najde slova přeložená do francouzštiny a angličtiny. Tak mohou lidé pochopit, o čem v písních hovořím.

Pocházíte z Kamerunu, ale žijete ve Francii. Vracíte se někdy do Afriky?

Samozřejmě. Potřebuji se čas od času do Afriky vracet. Je to moje osobní historie a já se od Afriky nemohu odříznout, to není možné. Zpívám v africkém jazyce, jsem Afričan, musím se tedy do Afriky vracet.

Mají vaše alba nějaké jednotné téma?

Chci, aby lidé měli z mých alb určitý pocit, feeling. Měli by z nich mít dobrý pocit. Snažím se, aby písně k sobě ladily, ale alba nemají jednotící téma. Téma se samozřejmě může nabídnout, i když to není na počátku můj cíl. Na začátku jsou nápady na konkrétní písně. Třeba mě na letišti něco napadne, já si to zaznamenám, a když se vrátím domů, písně dokončím.

Vaše nejnovější album se jmenuje Ngueme and Smiling Blues. Co to znamená?

Ngueme znamená galeje, a tedy utrpení a těžkosti života. Ale já pokračuji slovy „and smiling“, a úsměv, což je tak trochu obraz Afričanů. Prožíváme sice plno těžkostí, ale přesto se usmíváme. To se týká naší důstojnosti. Pro nás je důležitý pláč, ale pláčeme sami a neobtěžujeme tím ostatní. Ngueme and Smiling Blues tedy znamená Trpět s úsměvem.

Zmínil jste těžkosti, které Afričané dnes zažívají. Je pravda, že v Evropě v posledních letech sílí populistická a extremistická hnutí. Dá se proti tomu bojovat hudbou?

Ano, můžeme proti tomu bojovat, je to otázka svědomí. Ale, víte, revoluce není válka, ale hnutí. Cílem není zabíjet lidi, ale změnit věci. A to vždycky nějakou dobu trvá.