Vzpomínka na Luboše Holého

Profesor Lubomír Holý byl jednou ze špičkových vědeckých osobností evropského a středoamerického veterinárního lékařství a – především - osobitý horňácký zpěvák s nezaměnitelně zabarveným „dramatickým“ barytonem. Narodil se v Hrubé Vrbce 21. října 1930. Luboš Holý nastartoval své hudební směřování v rámci rodinné muzikantské tradice. Spolu s mladším bratrem Dušanem ho hudebně vychovávala babička, výtečným zpěvákem byl také jeho otec Martin Holý.

Po příchodu do Brna se Luboš stal primášem lidové muziky „své“ Vysoké školy veterinární; od roku 1950 se tato muzika spojila se Slováckým krúžkem. V padesátých letech oba bratři Holí a jejich druhý bratranec Martin Hrbáč spolupracovali s Antonínem Jančíkem v muzice Medica [medika]. Po založení BROLNu v roce 1952 se Luboš Holý stal jedním z jeho prvních sólistů a během následujících čtyřicetileté spolupráce s ním procestoval desítky zemí čtyř kontinentů.

Kromě stálé spolupráce s BROLNem a Muzikou Jožky Kubíka příležitostně vystupoval s cimbálovou muzikou Slávka Volavého, Břeclavanem, později s ostravským Technikem a Horňáckou cimbálovou muzikou Martina Hrbáče; také často a rád zpíval s myjavskou muzikou primáše Samka Dudíka. 

První profilové album vydali bratři Luboš a Dušan Holí ještě jako LP u Supraphonu v roce 1983 – deska se jmenovala Žijí v písni. Poté následovaly alba Za Moravú, tam je dobře, Zpěvákovo rozjímání, Horela linda, linduška, vánoční Pokoj lidu všemu a mnoho dalších. Na posledním CD Rabudeň, rabudeň z roku 2010 Luboše Holého doprovodila cimbálová muzika Musica Folklorica.

Spisovatel Jindřich Uher o něm ve své knize Kam usedl pták, napsal: „Luboš je chlapisko, jehož baryton burácí. Slyšet jeho hluboký hlas je zážitek, ale ještě podmanivější je, mít zpěváka na očích, pozorovat, jak graciézně, něžně dotváří pohybem i jiskrným pohledem očí svou píseň.“ A přesně takto si profesora Holého bude svět pamatovat napořád…