Zemřel Slávek Smišovský
14. listopadu 2011 zemřel Blahoslav Smišovský, rodák z Dolní Cerekve, muzikant tělem i duší, vynikající hudební skladatel, laskavý učitel a milý člověk. Pohřeb zesnulého se uskuteční v sobotu 19. listopadu 2011 v chrámu sv. Ondřeje v Uherském Ostrohu ve 14 hodin. Na poslední pozemské cestě mu zahraje dechová hudba Mistříňanka.
V Hrajte, kapely! ve čtvrtek 24. listopadu 2011 za pět pět odpoledne
mimořádně odvysíláme medailon Slávka Smišovského (autor Václav Kovář).
Hudební skladatel Blahoslav Smišovský se narodil 8. března 1931 v Dolní Cerekvi do muzikantské rodiny. Maminka byla výborná zpěvačka a tatínek dobrý bubeník. Starší bratr hrál na bicí a na housle. Blahoslav začal hrát jako malý kluk na bubínek ve výborné Konířově kapele. U pana Šticnara se učil na housle a u paní učitelky Havleové na harmonium. Nakonec se naučil hrát na harmoniku, trombon a baskřídlovku.
Na gymnáziu u prof. Matla i na basu v dudácké muzice a u prof. Brabence si pak zvolil nepovinný předmět klavír. Jako desetiletý kluk napsal první skladbičku Šípkový květ.
Hudbu a češký jazyk studoval na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Na vojenskou základní službu nastoupil do Jičína a po roce byl odvelen do Bzence. Zde poznal jiný svět - cimbálové muziky, pěvecké soubory a chrámové sbory.
V Uherském Ostrohu u Uherského Hradiště se oženil a zůstal. Působil jako učitel na středních školách jako sbormistr, učitel hudby na LŠU i jako muzikant v kapelách swingových i dechových.
Slovácko ho přijalo za svého. Je autorem více než pěti set prací. Psal pro dětské sbory, písně taneční i poslechové pro dechové orchestry, taneční hudbu, pastorely a písně vánoční i chrámovou hudbu.
Spolupracoval asi s třiceti textaři a básníky. Známá jsou jména František Kožík, Růžena Sypěnová, Václav Babula, Václav Renč, Stanislav Pěnčík, Vladimír Salčák, jeho žačka Anička Kašpárková, Marie Kolomazníková, Jarda Hájek i další. Rád, ale jen zřídka, psal i texty k vlastní muzice, jako např. Písničku pro mámu, polku Jihlávka a jiné. Písničky Za tichú Moravú, Zahrada Moravy, Měšťanská hospůdka, Hodonínská bažantnica, Pod dubňanskú horú a hlavně Falešná frajárka téměř zlidověly.
Zemřel Slávek Smišovský
SLÁVEK – “Moravský Vacek”, tak ho poznala velká muzikantská rodina české a moravské dechovky se narodil 8. března 1931 v Dolní Cerekvi u Jihlavy. Pocházel z muzikantské rodiny. Naučil se hrát na harmoniku, trombon a baskřídlovku, později na basu a klavír. Hudební výchovu a češtinu studoval v Brně. Vojančil v Bzenci na Slovácku. Tam poznal nový svět, výbornou muziku, chrámové sbory. A také svou životní lásku. V Uherském Ostrohu se oženil a zůstal. Působil jako učitel i jako muzikant v četných kapelách. Spolupracoval se soubory Bojané, Mistříňanka, Stříbrňanka, Moravanka... Slávek je autorem asi 500 skladeb. Jeho písničky “Za tichú Moravú”, “Měšťanská hospůdka”, “Ty falešná frajárko” už takřka zlidověli.
Růžena Dobešová, moderátorka koncertu 80. Slávka Smišovského připomněla rčení: “ Muzika, hudba je úžasné umění, protože dokáže zahnat smutek. A já si myslím, že Slávek to v těch svých písních umí.”
Skladateli se dostalo významných ocenění: Řád Komenského – za celoživotní dílo, Zlatá nota – za mimořádný přínos za českou a moravskou hudbu, Zlatá deska – k životnímu jubileu, Čestné uznání - za skladatelskou činnost. Slávek k tomu všemu letos řekl: “Z každé ceny mám velkou radost, protože, když jsem to psal, tak poslední myšlenku jsem vždy měl: Bože, kéž to někoho potěší. A když se objevil někdo, koho to potěšilo, co chcete víc... Já přišel nevolán z té země snů, však s vírou, že svět bude krásnější, když mu lidé dají šanci...” Věhlasného skladatel jsme měli čest přivítat v Lošticích na Autorském koncertu v neděli 15. října 2006. Jeho skladby tehdy hráli Vacenovjáci. Blahoslav Smišovský zemřel v pondělí 14. listopadu 2011 ve věku 80 let. Na rozloučení v Uherském Ostrohu v sobotu 19. 11. 2011 ve 14. 00 hod. mu na poslední cestu hrála Mistříňanka a velká rodina muzikantů pod taktovkou Vojtěcha Ducháčka, kapelníka Šohajky.
Zazněly tam i tato slova: “Jsme tady, abychom děkovali za dar života našeho bratra Blahoslava. Jeho život byl naplněný radostí a hudbou, kterou chválil Boha. Právě hudba se může dotknout lidských srdcí víc, než spousta slov.” P. Karel Šenk, farář ostrožský
“Bůh ho obdařil darem nad dary. Dokázal své myšlenky přenést do písní a tím potěšit lidi. A že se mu to podařilo, o tom svědčí tisíce spokojených posluchačů.” Antonín Pavluš, exkapelník Mistříňanky
“Slávek mě zasáhl svou skromností, protože právě ona je vlastností velkých lidí. A to je to, co je třeba dát do kumštu v umění...” P. Pavel Kavec, kaplan loštický.
Na závěr motto z jeho smutečního oznámení: “Leťte písničky, radost roznášejte, přeleťte les i doubravu... tam za tichú Moravú ( pk )
