Žamboši: Pól nedostupnosti (recenze CD)

Netuším, jak lehce se Žambochům daří vymýšlet názvy alb. Zatím však všechny dokonale korespondují s obsahem. Prvotina To se to hraje… (2006) obsahovala hříčky jako Znakoplavky, Na lovu nebo Pochod obratlovců. O tři roky mladší, mnohem vyzrálejší „dvojka“ Přituhuje přinesla témata náročnější – Odkolébavku (o nemoci a umírání: „Možná se duše jako námořník / může rozhodnout / Jestli chce zůstat, anebo plout“), V koncích (o rasismu) nebo Dřevorubeckou (o těžebních limitech v Beskydech). Mezi oběma alby pochopitelně existoval pozvolný přechod (vzpomeňme vážnou Krátkou paměť o nacismu z prvního alba a naopak hříčku s názvem Chemická z „dvojky“), avšak vývoj kapely byl naprosto patrný. Na třetí album Žambochů jsme čekali pět let – až se tomu nechce věřit. Kapelník Jan, kterého jsem myslím nejen já do té doby vnímal především jako písničkáře a textaře, se mezitím představil velmi zajímavou deskou pro sólovou kytaru Guitar & Forest. Jako kytarista se podílel i na povedeném albu Iva Cicvárka Velký svět a i na novém CD Žambochů ukazuje, jakou cestu kupředu jako kytarista urazil.

Pól nedostupnosti je název, který nabízí několik možných výkladů. Při poslechu mě napadla (ne)dostupnost hudby: Bude někdejší folkové publikum Žambochů schopno naplno ocenit všechny přesahy k flamencu, tangu a dalším náročnějším stylům? Všechny ty barvy? Souzvuky harmonických nástrojů? Nestaly se písně Žambochů méně dostupnými, když kapela slovní hříčky nahradila hříčkami hudebními (včetně citace hostujícího Petra Rímského z jeho vlastní staré písně)? Titul však lze vnímat i jinak. Pól nedostupnosti není nedostupné album, ale album o nedostupnosti. O nedostupnosti ideálů (v Blues o věžích a lidech si Jan Žamboch zvolil téma dvou lidí, kteří z různých důvodů obětovali své životy tomu, čemu věřili a v co doufali), o nedostupnosti pravdy (za vtipně zmateným telefonátem písně Konspirační se skrývá drsné téma důvěryhodnosti státu, institucí, médií, historie), ale především o nedostupnosti druhého člověka. Pól nedostupnosti je totiž album o lásce. Přitom odlehčená píseň Co ti holka zahřát je ve své explicitnosti spíše výjimkou. Mnohem lépe album charakterizuje úvodní příběh Něco na léto o dvou lidech, kteří se náhodně zahlédli v metru a navzájem planou jeden po druhém, a to zřejmě marně.

Pól nedostupnosti je sice album o lásce, ale není to album zamilované. Vzhledem k tomu, že jde o zatím nejmetaforičtější desku Žambochů, je na ní vztah dvou lidí zašifrovaný do více či méně originálních obrazů. Krásným příkladem je píseň O vlcích, krysách a koních, ve kterých se vášnivá touha jednoho člověka po druhém skrývá za zvířecími přirovnáními: „Dvě lidská těla / Dva vlčí stíny / Že v každém je zvíře / Tys chtěla, já chtěl / Teď oba jsme vinní.“ Ostatně zařazení této a zmíněné písně Co ti holka zahřát bezprostředně za sebou (v první z nich se opakuje zvolání „Lásko“, v druhé „Láska“) jistě není náhodné. Trochu jiný pohled na lidi, tentokrát toužící nikoli po sobě, ale po tom, který je nad námi, najdeme v písni Skály v tísni. Ostatně skála je přesmyčkou slova láska. Všimli jste si?

Ještě silnějším symbolem než skála je však na novém albu Žambochů oheň. V úvodní Něco na léto je řeč o plamenech ženy a muže, následující Miluj mě zlehka, drž mě pevně začíná slovy „Kdo tančí s ohněm stíny seje…“, jinde je vidět „hořet obzor“ (O vlcích, krysách a koních), v Konspirační se zpívá o „pochodních pochyb“, v titulním Pólu nedostupnosti o „ohništi z dřev“ a Co ti holka zahřát jde pochopitelně o touze po ohni svého druhu. S plamennou či vášnivou náladou Žambochových textů ostatně korespondují i verše Petry Lazárkové v závěrečné skladbě Co vteřinu.

Nedostupnost vášně na albu symbolizuje i hudební složka, ať už je to tango v písni Závějí nebo flamencová kytara v Miluj mě zlehka drž mě pevně. Ze všech alb Žambochů Pól nedostupnosti také nejvíce stojí na rytmu. Spolupráce bubeníka Kamila Slezáka s kontrabasistou Tomášem Liškou dává písním důležitý a čitelný základ, na který se dají stavět aranžérské finesy, mezi něž patří housle Jitky Šuranské (Miluj mě zlehka…), xylofon Jury Nedavašky (Pól nedostupnosti) nebo souzvuk harmonia (Ivo Viktorin) a akordeonu (Stanislava Žambochová). Zajímavým tahem je také angažování známých zpěváků a písničkářů (František Segrado, Karel Markytán, Petr Rímský) coby sboristů.

Žamboši se tentokrát obešli bez externího producenta a i tím zdůrazňují, že navzdory účasti hostů je Pól nedostupnosti skutečnou ukázkou toho, jak dnes kapela zní. Tedy jak zní po více než deseti letech zkušeností (první oficiální nahrávka Žambochů, píseň Pravda o múzách, vyšla na kompilaci Zahrada písničkářů Kuřim 2002), po zisku dvou žánrových Andělů a především po dlouhém přemýšlení, kam se posunout dál. Vnímám totiž – a snad se v tom nemýlím – Jana Žambocha jako autora, který má touhu dělat věci stále lépe a stále zajímavěji, někam se posouvat. Pro mne jako posluchače není Pól nedostupnosti jednoznačně lepší album než Přituhuje. Dokonce mohu říct, že „dvojka“ Žambochů mi výběrem témat a jejich zpracováním stále připadá o něco silnější než „trojka“. Hudebně se však kapela rozvíjí a zraje a také způsob zpracování základního tématu, tedy lásky, je na novince Žambochů velmi zajímavý. Mimochodem k některým písním na desce jsem si dlouho hledal cestu – což je možná ta správná známka nedostupnosti. Šťastný však posluchač, jenž tento pól dobude.

Vydavatel: Art Už!
Rok vydání: 2014
Žánr: folk
Celkový čas: 52:29

www.zambosi.cz