Wallingerová před koncertem ve Valči

Wallingerová před koncertem ve Valči

Vynikající brněnská mezzosopranistka Jana Wallingerová chystá písňový recitál z děl čtyř velikánů české hudby, který se  uskuteční v úterý 5. srpna 2014 na zámku ve Valči.

Váš koncert nese název Večer českých písní. Které autory na něm představíte?

Bude to Leoš Janáček, Antonín Dvořák, Bohuslav Martinů a Bedřich Smetana. Zazní výběr písní Moravské lidové poezie, Duchovní písně, V národním tónu, Nový Špalíček, Večerní písně, Cikánské melodie a Písně na slova Gustava Pflégra Moravského. Z klavírních skladeb se můžete těšit třeba na Poetické nálady, Loutky nebo Po zarostlém chodníčku. Všechny tyto písně patří k mým oblíbeným.

Nedávno vám vyšlo u firmy Naxos už druhé CD s písněmi Bohuslava Martinů. Znamená to, že Martinů upřednostňujete před ostatními českými autory?

To asi ne, stejně tak mám ráda i Janáčka a Dvořáka, ale na ně jsem zatím žádnou nabídku na natáčení nedostala. Na obou CD mě doprovází výborný klavírista, Giorgio Koukl, Čech žijící ve Švýcarsku. Pro firmu Naxos natočil kompletní klavírní dílo Bohuslava Martinů a začal se zajímat i o jeho písně. Zavolal do Čech do Spolku Martinů a tam jsem mu byla doporučena já. První dvě CD měla pochvalné kritiky v prestižních světových časopisech a dobrý ohlas v odborných kruzích. Dokonce o nás dlouze mluvili v rádiu BBC, což není tak obvyklé, takže jsme dostali další smlouvu a letos natáčíme už třetí CD v pořadí. Písně na první CD jsem se učila na Srí Lance. Seděla jsem v plavkách na pláži, před sebou noty a malý klavírek a zpívala jsem. Kolem mě lezli malí varánci a lítaly veverky, ale myslím, že nejvíc exotická jsem tam byla já. Teď zase při studiu na třetí CD jezdím s kočárkem a noty mám položené na něm. I když je písnička smutná, musím dělat opičky na Štěpánka, aby ho to bavilo a vydržel spokojený. Někdy zpívá i se mnou.

Ano, maminkou jste se stala před loňskými Vánocemi. Jak jde rodina dohromady s vaší kariérou?

Jelikož Štěpánek je hodné děťátko, které krásně spinká a tatínek a prarodiče fungují báječně, můžu se věnovat svému nádhernému povolání. Teď se mi ale priority převrátily, takže vše se bude točit hlavně kolem něj. Vždyť to byl můj největší životní sen a konečně se mi splnil!

Zazpíváte některé z písní z vašich CD i na koncertě?

Určitě, velice jsem si písně Bohuslava Martinů oblíbila a snažím se je propašovat do svých koncertů. Na tomto koncertě zazní píseň Kráčím, kráčím mezi vrchy, Komárova svatba a Ohnivý muž. Vybrala jsem ty nejveselejší, zvláště pointa Ohnivého muže je velmi zajímavá a u brněnských fanoušků oblíbená.

Kdo vás na koncertě ve Valči doprovodí?

Bude mě doprovázet můj budoucí manžel, klavírista a cembalista Martin Hroch. Martin, ač vystudoval oba nástroje, klavír i cembalo, se specializuje převážně na barokní hudbu. Studoval na JAMU v Brně, ale např. jako jeden ze dvou Čechů je držitelem ceny Brahmsovy společnosti v německém Baden-Badenu, která umožňuje prestižní studium hudby v Brahmsově domě. Je zakladatelem a ředitelem úspěšných mezinárodních mistrovských kurzů v Zábřehu na Moravě, kde vyučuje cembalo a interpretaci staré hudby. Jinak je vyhledávaným sólistou i komorním hráčem. Čtyři dny po koncertě máme svatbu a já zrovna řeším, jak se budu po svatbě jmenovat, jestli udělám krok do neznáma a začnu novou kariéru pod jménem Jana Hrochová. Co myslíte?

Tak to vám gratuluji! Takže zakládáte doslova uměleckou rodinu …

No, já doufám, že Štěpánek bude ekonom, právník nebo počítačový génius a bude nás živit. Ale on si stejně najde svoji vlastní cestu. Uvidíme, jestli bude umělecká. Už teď ve čtyřech měsících se snaží napodobit moje zpívání. Martin mu zase zkoušel dát prstíčky na cembalo, ale to zatím neúčinkuje.

Na festival nepřijíždíte poprvé. Jaký je váš vztah k Vysočině?

V tomto kraji žijí moji rodiče a já zde prožila spoustu krásných let. Hrála jsem ochotnické divadlo v Přibyslavi a paní režisérka Eva Bechyňová mi tenkrát řekla, že mě připraví na konzervatoř, protože prý takové barevné hlasy berou přednostně. A ono to vyšlo.

Jste dlouholetou sólistkou Janáčkovy opery NDB. Na jevišti Janáčkova divadla jste si vybudovala velký operní repertoár. Které z rolí, které jste v Brně nastudovala, jsou vám nejbližší?

Janáčkův lišák Zlatohřbítek a Varvara z Káti Kabanové, Bizetova Carmen, Jeníček z Perníkové chaloupky, Suzuki z Madame Butterfly, Rosina z Lazebníka sevillského a Niklas z Hoffmannových povídek. Ale mám ráda všechny své role. Dost často a ráda zpívám tzv. kalhotkové role. To znamená, že se na jevišti převtěluji do kluků. Asi se mi to daří, protože můj tatínek slyšel jednou na pánských toaletách, jak se tam dva pánové přeli, jestli jsem kluk, nebo holka. Jsem dost vysoká, takže mám v těchto rolích výhodu.

Věnujete se opernímu i oratornímu zpěvu a nevyhýbáte se ani písním. Přistupujete jako interpretka k jednotlivým oborům rozdílně?

.

Snažím se o to. Když se dočtu v kritice, že jsem dodržela styl, mám velkou radost. V písních mi pomáhá, že jsem zpívala folklor a ve staré hudbě je mým učitelem Martin Hroch. V oratoriích a mších mi pomáhá duchovní rozměr a v opeře jsem nejvíc doma.

Patříte k nejvýraznějším hlasům vaší pěvecké generace. Současně zpíváte jeden z nejnáročnějších hlasových oborů, mezzosoprán. Jak se hlasově udržujete v kondici?

Hlasově se zdokonaluji u paní profesorky Natálie Romanové. Chodím k ní už čtrnáctý rok a jsem za to vděčná. Je výborná. Díky ní si svůj pěvecký život užívám a nestresuji se kvůli technice zpěvu.

Prozradíte některý z vašich pěveckých idolů?

Mým vzorem je Elīna Garanča a Anne Sofie von Otter. Líbí se mi jejich barvy hlasů a přirozený projev, pěvecký i herecký. Dlouho jsem si netroufala na roli Carmen, protože jsem vysoká blondýna. Ale jelikož tyto dvě dámy dokázaly celému světu, že i blondýny to dokážou a jak fantasticky, tak jsem si troufla a začala se ji učit. Ohlasy lidí, kterých si vážím, mi napověděly, že to nebyla marná práce.

Vaše nesplněné přání?

Nevím, žádné mě nenapadá. Mám zkušenost, že se přání plní. Stačí jen být trpělivý a čekat až nastane ta doba. Přijde dřív, když myšlenky nelítají sem tam, ale soustředí se na jeden cíl. Možná pár rolí, které jsem si ještě nezazpívala. Třeba Dorabellu na jevišti, tu jsem zpívala jen koncertně. A uvidíme, kam se můj hlas posune, zda budu v Její pastorkyni jednou zpívat Stařenku nebo Kostelničku. Ale na to je ještě čas...

Děkuji za rozhovor a přeji vám hodně štěstí v osobním i pracovním životě!

Jaroslav Kocurek

Zdroj: tisková zpráva Festivalu Petra Dvorského

Hudební výlet do Pobaltí

JUUK_MulkaStabule_obalCDVydejte se s námi za hudbou Litvy, Lotyšska a Estonska.

Regiony

Regiony

Hudební výlet do Francie

kiledjian_the-otium-mixtapeZveme vás na hudební výlet do Francie.

Tri Nguyen – sólo pro dva nástroje

nguyen-tri_duos-aloneVietnamský hudebník Tri Nguyen natočil album pro dva sólové nástroje.

Anketa Album roku 2023 – druhá desítka

krajina-ro_mlhoviny_obalCDPodívejte se na první výsledky ankety Album roku 2023.

Témata Jak se vám líbí

Hansen_studio_2024Podívejte se, co pro vás chystáme v pořadu Jak se vám líbí.

Partneři

Harmonie_logo_velke_web

Darujte Proglas!