Tomáš Kočko & Orchestr: Godula (recenze CD)

Tomáš Kočko & Orchestr: Godula (recenze CD)
11. května 2012 World music, Recenze Autor: Milan Tesař

K albu Godula Tomáše Kočka & Orchestru se vracíme rok po jeho vydání. V recenzi se zabýváme mimo jiné vývojem skupiny od akustického folku a zhudebňování regionální valašské poezie po současný moderně zaranžovaný tvar, ve kterém na hudbě záleží více než na textech. Diskuse pod článkem je otevřena pro vaše názory.

Internet má výhodu. Může přinášet recenze na nová alba dříve, než se podobné články objeví v tištěných médiích. Někdy však není na škodu na tuto soutěž v rychlosti rezignovat a nechat hudbu v uších pěkně uzrát. Godula Tomáše Kočka & Orchestru vyšla v dubnu 2011. To, co se dalo krátce po vydání tušit, totiž že jde díky aranžmá a celkové koncepci alba o jednu z nejsilnějších Tomášových desek, o rok později stále platí.

Ve srovnání s Poplórem (2006) je Godula méně vtipná. Ve srovnání s Do tanca! (2003) méně přístupná na první poslech. Ve srovnání se svým dvojčetem Hodovnicí (2001) méně zpěvná a „lidová“. Celkově jde o nejtemnější a nejtvrdší Kočkovo album, avšak pro tento tvar se Orchestr nerozhodl náhle. Vývoj od Tomášovy prvotiny Horní chlapci (1999) se zhudebněnou poezií Ladislava Nezdařila a s čistě akustickou instrumentací po současnou spolupráci s básníkem Bogdanem Trojakem a s metalovou skupinou Silent Stream of Godless Elegy byl pozvolný, nenápadný, s řadou mezistupňů na všech výše zmíněných albech. Mimochodem i samotný příběh vzájemného oťukávání s SSOGE, kdy Tomáš metalistům produkuje alba a oni mu hostují na deskách, by si zasloužil delší zmínku. Důležité však je, že z valašského písničkáře se stal Moravan a z něj Slovan. Ani ten však nepřesekl kořeny, které jej poutají k hoře Hodovnici-Godule, a možná i proto po ní pojmenoval už druhé své album.

Po hudební stránce nemá současný Kočkův Orchestr nic společného s akustickým folkem, se kterým kapela kdysi začínala. Dnes hraje moderní world music, přizdobenou účastí řady zajímavých hostů. Z dílčích momentů upozorním na exoticky hrané bicí ve Zlatohlavovi (Jan Dvořák), na pěknou basu v pseudolidovém Ověnžoku (Tomáš Pukl) nebo na perkuse v Čarodějném popěvku (Pavel Bongo Plch). Není mimochodem náhodou, že pozornost na sebe strhávají především rytmické nástroje. Právě v proměnlivém a netypickém rytmu je skryta velká část energie alba, s čímž souvisí i struktura textů: Hypnotické opakování refrénu „Od Javu až k Pravu“ ve Vítej Vesno nebo nepravidelné rýmování v Čarodějném popěvku jsou opět jen dva příklady z mnoha možných.

V textech se album vrací k předkřesťanské slovanské mytologii a také ke Kočkově oblíbené zbojnické tematice (Ondrášova píseň). Odlehčený nářečím zpívaný Ověnžok uprostřed alba vyvažuje temnější témata většiny ostatních písní. Celkově však pro mne platí totéž, co u ideově spřízněných SSOGE: texty beru jen jako doplněk hudební složky. Právě v hudbě a aranžích se zde totiž odehrávají ty nejsilnější příběhy. Od folku se současný Orchestr liší právě tím, že by na mne působil stejně, i kdybych textům vůbec nerozuměl.

Přestože jde o album velmi silné (a líbí se mi i nápad se závěrečnými bonusy, ve kterých kapela představuje tři stěžejní písně v ještě modernějších úpravách – s elektrickou kytarou, výraznou basou nebo nasamplovaným rytmickým doprovodem), mám k němu několik drobných výhrad. Zaprvé: I když si Tomášova pečlivá výslovnost zaslouží pochvalu, nejsem si jistý, zda naši předkové ve staroslovanštině tak důrazně vyslovovali „j“ ve slovech jako „sjemén našje“. Nemělo by spíše jít o změkčení předchozí souhlásky? Zadruhé: Přestože Godula není album čistě moravské, použití obecné češtiny v textech trochu ruší („jen si zdřím“, „už po tobě chmát“, „jen jsem si radostí výsknul“). A za třetí: V jinak pěkném a silném Zlatohlavovi jako by Kočko nestačil s dechem. Verš „utíkám loukou“ zní tím pádem důvěryhodně, ale radost z verše následujícího („jen jsem si radostí výsknul“) překrývá únava: „Mé údy mdlé slábnou, nedoběhnu dál.“ Ale možná je to úmysl a projev má ladit s textem…

Godula se mi i po roce líbí a věřím, že se k albu budu rád vracet i později. Rozdíl oproti starším Tomášovým albům vidím nakonec především v tom, že zatímco na Horních chlapcích a Sadném zrnu (a vlastně i na Hodovnici) šlo o poetické texty přibarvené muzikou, zde by se pestrá hudba obešla i beze slov.

Rok vydání: 2011
Vydavatel: Indies Scope
Žánr: world music
Celkový čas: 59:10

Hudební výlet do Pobaltí

JUUK_MulkaStabule_obalCDVydejte se s námi za hudbou Litvy, Lotyšska a Estonska.

Regiony

Regiony

Hudební výlet do Francie

kiledjian_the-otium-mixtapeZveme vás na hudební výlet do Francie.

Tri Nguyen – sólo pro dva nástroje

nguyen-tri_duos-aloneVietnamský hudebník Tri Nguyen natočil album pro dva sólové nástroje.

Anketa Album roku 2023 – druhá desítka

krajina-ro_mlhoviny_obalCDPodívejte se na první výsledky ankety Album roku 2023.

Témata Jak se vám líbí

Hansen_studio_2024Podívejte se, co pro vás chystáme v pořadu Jak se vám líbí.

Partneři

Harmonie_logo_velke_web

Darujte Proglas!