TadyToMáš: Sme len hostia na zemi (recenze)

Když už se na prknech brněnského klubu Stará Pekárna střídají elitní muzikanti různých žánrů z Česka i Slovenska, proč by zde nemohl vzniknout nějaký mimořádný projekt překračující hranice? Možná takto uvažoval šéf klubu, skladatel a pianista Tomáš Kytnar, když v letech 2003–2006 postupně natáčel demonahrávku svých skladeb TadyToMáš (resp. TadyToMáš zase a TadyToMáš takhle) s vyhlášeným zvukařem Broňkem Šmídem coby hráčem na klarinet, s Evou Trnkovou na mandolínu, s Janem Všianským (Hoochie Coochie Band) na kontrabas, se svým synem Lukášem (mj. Dura & Blues Groove) na bicí, s Helenkou Macháčkovou (mj. Tomáš Kočko & Orchestr) na zobcové flétny nebo s Jurajem Turtevem coby zpěvákem.

Album Sme len hostia na zemi, první oficiální CD projektu TadyToMáš, na zmíněná dema navazuje: mimo jiné tím, že skupina použila nejlepší ze starších nahrávek včetně velmi povedených písní Stromy slivkové a Hlboká studňa s Turtevem za mikrofonem. V obou Kytnar zhudebnil verše Judity Kaššovicové, které může znát především z její vlastní Šamorínské trilogie (tři sbírky básní s přiloženými alby, na kterých verše pro změnu zhudebnil a hraje Turtev se svou kapelou). A právě Hlboká studňa, která se rytmicky i instrumentálně vyvíjí od jemného reggae ke svižnému ska, je podle mne vrcholem alba. I většina novinek na CD vznikla na básně slovenské básnířky – Erike obalená do nejrůznějších zvuků včetně kostelních zvonů a skřípání dveří, Po zelených vlnách vôd s pěknou basou, výraznou melodickou linkou zpěvu a nervním rytmem nebo také velmi pěkné Fazuľové kvety.

Texty Judity Kaššovicové jsou velmi poetické, místy filosofující až duchovní („Ak je vševidiace oko nad nami, tak je všeznejúci hlas vôkol nás“ – Erike), autorka v nich často pracuje s rostlinnými motivy („Možno sa otvorí červený tulipán“ – Rok v Šamorine) a posluchač se jejich prostřednictvím ocitá tu v malém kostelíku na slovensko-maďarském poemzí (Stromy slivkové) a jindy třeba v Argentině (Erike), což Kytnar logicky (i když trochu prvoplánově) podtrhne rytmem tanga.

Jednotícím prvkem alba je charakteristická klavírní hra Tomáše Kytnara (který využívá repetitivní prvky a hraje často víc rytmicky než melodicky). Díky jeho stylu do kontextu desky zapadají i jinak nesourodé prvky typu coververze Heroes Davida Bowieho (mimochodem s pěknou trubkou a vůbec dechovou sekcí). Snad jediným opravdu slabým článkem je rozverná skladba Pepoj, věnovaná Tomášovu bratrovi, na můj vkus příliš tuctová rocková momentka. Většina alba však stojí za opakovaný poslech: pro aranžérskou pestrost (jde v podstatě o folkrockovou záležitost s bluesovými, bluegrassovými i jazzovými muzikanty) i pro zdařilé spojení hudby a básnického textu. Pokud jste projekt TadyToMáš ještě neobjevili, zkuste se po něm poptat. Třeba přímo ve Staré Pekárně.

Rok vydání: 2009
Vydavatel: Tomáš Kytnar
Žánr: folk
Celkový čas: 45:12

(Článek vznikl rozšířením minirecenze psané pro časopis FOLK)