Suk po 80 letech

Historie hudebního skladatele Josefa Suka začíná v　benešovském okrese v　malé vesničce Křečovice, kde žil jeho otec, také Josef Suk. Byl učitelem a varhaníkem, který velice pilně a pečlivě opisoval noty až nashromáždil archív čítající 800 skladeb. Když bylo potřeba, napsal tu a tam pro křečovickou kapelu nějakou taneční nebo církevní skladbičku. Se svou ženou Emilkou vychoval 3 děti. Nejmladší z　nich budoucí hudební skladatel dostal po otci jméno Josef. Narodil se 4. ledna roku 1874. Tatínek jej naučil hrát na housle a klavír a jak už to bylo tenkrát zvykem, chlapec také zpíval na kůru. V jedenácti letech odešel Josef Suk studovat pražskou konzervatoř. Tam se roku 1891 stal žákem Antonína Dvořáka. Pod jeho vedením zdokonaloval své komposiční umění. Na rodné Křečovice však stále vzpomínal a často se tam vracel. Tatínek mu s　láskou a pečlivostí opisoval jeho nové skladby. Absolutoriem konzervatoře však spojení mezi Sukem a Dvořákem neskončilo. Josef Suk se k　Dvořákově nelibosti zamiloval do jeho dcery Otilky, kterou si později vzal za ženu a se kterou měl jediného syna. Šťastné manželství však netrvalo dlouho. Roku 1905, rok po smrti Antonína Dvořáka (která Suka bolestně zasáhla) zemřela i jeho drahá žena Otilka. Doposud šťastný život se těmito událostmi proměnil. Skladatel začal přemítat o otázkách života a smrti, což se projevilo i v　jeho tvorbě. Mám na mysli zejména tetralogii orchestrálních děl Asrael, Pohádka léta, Zrání a Epilog. Do této doby spadá i klavírní cyklus “O matince”, který je zároveň poslední skladbou pečlivě opsanou rukou jeho otce. Když Epilogem Suk ukončil svou symfonickou tvorbu, rozhodl se psát jen lidovou hudbu. Skladbou “Sousedská” pak udělal krátce před svou smrtí jakousi tečku za svou tvorbou. Zemřel 29. května roku 1935 ve věku 61 let.

Z díla Josefa Suka si v den výročí můžete poslechnout:¨

Od 1.00 hodiny - Ukolébavky op. 33, O přátelství op. 36 a Epizody, od 9.00 hodin - Klavírní trio c moll op. 2, od 12,05 hodin - Píseň lásky, První větu ze Serenády pro smyčcový orchestr Es dur opus 6 a Epilog op. 37.