Slyšte, lidé! – Střípky z izraelského jazzu

Kontrabasista Avishai Cohen z izraelského kibucu Nasri, studoval klavír a harmonii a postupně se přeorientoval na kontrabas. Hrál v kapele Chicka Corey a dnes se vedle vlastní tvorby a jazzových standardů věnuje i ohlasům židovské a obecně blízkovýchodní hudby. Jeho současné trio dále tvoří pianista Omri Mor a bubeník Daniel Dor, ale my si v pořadu představíme dva klavíristy, kteří byli členy skupiny v minulosti. Cohena měsíčník Bass Player zařadil mezi 100 nejvlivnějších basistů 20. století.

Jiný výborný izraelský kontrabasista se jmenuje Omer Avital. Své nejnovější album Abutbul Music natočil společně s pianistou Yonathanem Avishaiem, se saxofonisty Alexanderem Levinem a Asafem Yuriou a s bubeníkem Ofrim Nehemyou. Jde tedy o kapelu jiného obsazení a jiných barev – mimo jiné právě díky dvojici saxofonů. V roce 2014 Omer Avital řekl: „Skládám já. Někdy přinesu jen základní melodii, ale mí spoluhráči – známe se dobře, hrajeme spolu mnoho let – většinou okamžitě vědí, co se od nich očekává. Pracujeme tedy na skladbě společně a snažíme se dosáhnout ideálního zvuku.“ Od té doby se sestava – až na pianistu Avishaie – proměnila. Přesto i na nové desce zní kvinteto tak, jako by spolu hrálo mnoho let. Omer Avital sice pochází z Izraele, ale jeho otec pochází z Maroka a matka z Jemenu. Sám říká: „Čím intenzivněji jsem studoval hudbu, tím víc jsem se snažil sám pro sebe tyto hudební tradice objevovat. Jsou to mé kořeny. Izrael je nová společnost, společnost imigrantů. V New Yorku se scházím s lidmi marockého i jemenského původu, cítím se být součástí obou těchto kultur. Nebo jinak – jsem příslušníkem jedné velké blízkovýchodní a severoafrické kultury.“ Zde Avital naráží na další důležitý fakt – řada špičkových izraelských hudebníků odešla do Ameriky, jazzu zaslíbené země. Někteří z nich se pak do Izraele vracejí, jiní působí na americké, případně i evropské scéně.

Jako další se nám představí Shauli Einav, saxofonista, příslušník mladší generace hudebníků. Narodil se v roce 1982 a hrál v Tel Avivu a v Jeruzalémě s nejrůznějšími kapelami. Po studiích na Konzervatoři v Tel Avivu odjel do New Yorku, kde pokračoval na prestižní Eastman School of Music. Během studií obdržel řadu stipendií a ocenění a v New Yorku zůstal sedm let, během nichž se etabloval na místní hudební scéně a hrál s řadou současných jazzových hvězd, mimo jiné s Avishaiem Coheme nebo se Shaiem Maestrem. Z New Yorku přesídlil do Paříže, kde v roce 2011 vyšlo jeho album Opus One.

Dalším izraelským hráčem, který nás bude zajímat, je kytarista Asaf Kehati. Jako desetiletý se učil na klavír a kytaru a později si k těmto dvěma nástrojům přibral ještě housle. K hudbě jej přivedla jeho babička, profesionální pianistka. Sám hrál původně rock, pop a vážnou hudbu a až v 19 letech se začal zajímat o jazz. Stačilo mu několik měsíců intenzivního studia jazzu, a už vyhrál několik místních soutěží a anket v tomto stylu. V roce 2007 se z rodného Izraele přestěhoval do amerického Bostonu, kde získal magisterský titul v oboru Jazzová interpretace. Současně se velmi rychle etabloval na americké jazzové scéně, sestavil vlastní trio a začal s ním vystupovat nejen napříč Spojenými státy, ale prakticky po celém světě. Jako skladatel i interpret se Kehati neinspiruje pouze jazzem, ale také například tvorbou Hectora Berlioze.

Pianista Shai Maestro, bývalý spoluhráč Avishaie Cohena, je také skvělým skladatelem, sólovým klavíristou a kapelníkem vlastního tria. Své vlastní trio založil v roce 2011 – jeho spoluhráči jsou peruánský basista Jorge Roeder a izraelský bubeník Ziv Ravitz, o kterém dnes také ještě bude řeč. Pro Maestra a jeho hudební dráhu měly velký význam dva pětitýdenní kurzy na bostonské Berklee College Of Music. Říká: „Důležité pro mne bylo už to, že jsem mohl vycestovat z Izraele a že jsem slyšel, jak se dělá muzika jinde. V Izraeli prostě hrajeme jako Izraelci a jsme na to hrdí. Ale když vyjedete ven, vnímáte, jak k hudbě přistupují například lidé z Latinské Ameriky, kteří pracují s úplně jinými rytmickými strukturami. Nebo jak se hudba dělá ve Spojených státech, tedy v zemi, kde jazz vznikl a kde i díky tomu mají ještě jiný přístup. Otevřou se vám tedy nové pohledy. Navíc jsem si uvědomil, s jakou oddaností umělci v Americe k hudbě přistupují, což mělo obrovský vliv na mé další nasměrování.“ Na léta strávená v kapele Avishaie Cohena vzpomíná Shai Maestro takto: „To byla ta největší škola, jakou jsem mohl dostat. Po skončení střední školy jsem byl rok doma a hned poté jsem se stal členem Avishaiovy skupiny. Upřímně, kdybych si neprošel touto zkušeností, dnes bychom tady spolu asi neseděli. Avishaiův vliv na mě byl obrovský, hrozně moc jsem se toho od něj naučil, inspirovalo mě všechno to, co kolem sebe vybudoval. Hrát s ním bylo velké privilegium, i když to nebylo vždy snadné. Musel jsem velmi rychle hudebně vyzrát, protože Avishai i bubeník Mark Guiliana, s nimiž jsem hrál, jsou oba špičkoví muzikanti. Ale to vám určitě nemusím vysvětlovat. Ale to, že jsem musel hudebně růst, mi pomohlo i v tom, jak dnes funguje moje vlastní kapela.“

Další izraelský pianista, Omer Klein, přistupuje ke kompozici a k dělbě práce v rámci tria zdánlivě konvenčněji. Síla jeho skladeb je především v melodiích a ve svěžesti, s jakou dokáže desetiletími prověřený jazzový jazyk uchopit a přenést do současnosti. 

Pianista Nitai Hershkovits natočil v letech 2012–15 tři alba s Avishaiem Cohenem. A podobně jako před ním Shai Maestro i Hershkovits odešel na sólovou dráhu. V rozhovoru s publicistkou Annou Mašátovou vypráví: „Nikdo z mé blízké rodiny se muzice nevěnuje, ani s ní není nijak spjatý, i když starší bratři chodili jako malí na lekce klavíru. Nebrali je však nijak vážně. Vzpomínám si, že mi bylo asi deset, když jsem se na ně pokradmu díval a říkal si − tohle chci dělat! Pravidelně jsem začal hrát až ve svých patnácti, šestnácti letech. Rodina mé maminky pochází z Maroka, dědeček měl velmi dobrý hudební sluch a zajímal se o tradiční andaluskou hudbu, ke které jsem se tak dostal už v dětství. Rodiče poslouchali staré lidové hudebníky z Izraele, což byla prvotřídní muzika s krásnými melodiemi a specifickou harmonií. I to mi pomohlo v hudebním rozvoji.“ Začal se učit na klarinet, ale jednou uviděl klavírní partitury a uvědomil si, že by jej piano lákalo mnohem víc.

Jako posledního si v pořadu představíme pianistu Yarona Hermana. Ten říká: „To, že vyrůstáte v Izraeli, není nikdy úplně normální, vzhledem k aktuální situaci v regionu. Žijete mezi bombami a atentáty, což je složité vysvětlovat lidem v Evropě. Jsme sice moderní země, v lecčems se Evropě podobáme, ale život u nás je přece jen obtížnější.“ A odpověď na otázku, jak moc je pro něj důležité, že pochází právě z Izraele: „Strom může vyrůst do výšky, ale pořád má své kořeny. Můžeme tedy sahat až k nebi, ale nemůžeme si zvolit, kde jsme se narodili nebo jakou máme barvu očí. Je to náš osud, kterého si musíme být vědomi, ale současně se nesmíme bát otevřít se světu. A právě to mě zajímá: najít styčné body s jinými kulturami. Najít v jiných zemích, u cizích lidí něco, co se nám podobá. Tento druh lidskosti je podle mne to, co si přináším ze své kultury, z prostředí, ve kterém jsem vyrostl.“