Slyšte, lidé! – Sólo pro trubku

Jako první nám bude hrát 53letý rodák z Louisiany Terrence Blanchard. Je to hráč, který ukázněně navazuje na jazzovou tradici, stylově téměř nikam nevybočuje a vedle vlastní jazzové tvorby se jeho trubka často objevuje také ve filmech.

Jako druhého si představíme letos 30letého trumpetistu Thea Crokera. Jeho aktuální album se jmenuje Afro Physicist a jako producentka na něm spolupracovala zpěvačka Dee Dee Bridgewater. I když na albu zní i její hlas, především jde o kolekci skladeb mladého, energií nabitého trumpetisty, kterému však vydatně vypomáhají jeho kolegové. Dechová sekce na albu ostatně čítá vedle trubky také trombon a tři saxofony.

Trubka a saxofon se v jazzu skvěle doplňují. Z jazzové historie i současnosti známe i sourozenecké dvojice hráčů na tyto nástroje – trumpetistu Wyntona Marsalise a jeho bratra, saxofonistu Branforda, nebo trumpetistu Randyho Breckera a jeho bratra, saxofonistu Michaela Breckera. Ten však zemřel v roce 2007 v pouhých 57 letech na leukémii. V tu chvíli se zdálo, že kapela The Brecker Brothers, v jejímž čele sourozenci stáli, končí. Jenže trumpetista Randy Brecker, který své první úspěchy zaznamenal už v 70. letech, sestavil novou kapelu a v současné době pokračuje v koncertech i v natáčení pod hlavičkou The Brecker Brothers Band Reunion. Vzpomínka na zesnulého bratra tak dál zůstává součástí názvu formace.

Paolo Fresu je trumpetista ze Sardinie, které své nové album In maggiore, pojal jako kolekci duetů s hráčem na bandoneon Danielem di Bonaventurou. Toho ostatně u nás známe ze spolupráce s českým kontrabasistou Tomášem Liškou. Repertoár, který pánové společně natočili, je velmi široký – na albu se objeví jazzová improvizace, píseň uruguayského autora Jaimeho Roose, skladba neapolského skladatele Ernesta de Curtise, ale také klasická duchovní hudba. Vydavatel alba, společnost ECM, navíc zdůrazňuje podobnost hry Paola Fresu se zvukem nahrávek Milese Davise.

CD Liberetto II sestavil a natočil švédský kontrabasista Lars Danielsson. Na obalu jsou uvedeni další tři hráči – arménský pianista Tigran Hamasyan, kytarista John Paricelli a bubeník Magnus Öström. Nicméně důležitým aktérem je na albu v roli zvláštního hosta norský trumpetista Mathias Eick, 36letý hráč, který spolupracoval například s experimentální skupinou Jaga Jazzist, s Chickem Coreou, Patem Methenym nebo s francouzským bubeníkem Manu Katchém. Sám pak vydal na značce EMC tři sólová alba.

Švýcarský rodák Erik Truffaz jazzový žánr přesahuje. Před časem v rozhovoru pro Proglas vyprávěl o tom, jak potřebuje, aby jeho hudbu hrála rádia. Řekl, že kdyby ho v rádiu nehráli, bylo by to něco podobného, jako kdybych s ním dělal rozhovor do časopisu, který by si potom nikdo nekoupil: „Je to prostě nutná součást procesu. Když nás zahrají v rádiu, pomůže nám to k tomu, že prodáme aspoň pár cédéček, a tak zaplatíme studio. A také díky tomu přijdou lidé na náš koncert. Kapela tak může dál existovat. Jakmile vás přestanou hrát v rádiu, je to svým způsobem začátek konce.“ Z toho důvodu si na některá svá alba zve zpěvačky, například Sophii Hunger nebo Annu Aaron.

Další trumpetista, kterého budeme poslouchat, je z Finska. Jmenuje se Verneri Pohjola a své nejnovější album Bullhorn nahrál – jak sám říká – s kapelou snů. V ní figuruje jeho dlouholetý spolupracovník, pianista Aki Rissanen, dále skvělý basista Antti Lötjönen a nováček ve skupině, ale jinak nestor finské scény, bubeník Teppo Mäkynen. Pohjola říká: „Jsou to všechno velmi vytížení muzikanti a volné dny, kdy můžeme zkoušet, se nám nehledají snadno. Ale vím, že mým kolegům na kapele velmi záleží a že udělají všechno pro to, abychom mohli spolupracovat. Neberou to totiž jako můj autorský projekt, ale jako naši společnou věc, kolektivní dílo.“ Verneri Pohjola tvrdí, že nové album má ze všech desek, které zatím natočil, nejblíže k tradičnímu jazzu – v tom smyslu, že prakticky všechny skladby mají jasně danou formu a na jejím základě probíhá případná improvizace.

Český trumpetista Jan Hasenöhrl zařadil na své nejnovější album dva koncerty pro trubku, které přímo pro něj napsali dva světoví skladatelé. Jedním z nich je Američan Vince Mendoza, druhým Argentinec Lalo Schifrin. Jeho Trumpet Concerto se skládá ze tří vět, ve kterých Jan Hasenöhrl hraje na různé nástroje. Řiká, že neví „o žádném dalším koncertu, který by byl napsán pro trubku a kde by se vystřídaly nejen tyto tři nástroje, ale také tři styly“. První věta Allegro moderato je „retro baroko pro smyčce a vysokou trumpetu, druhá věta Andantino je blues pro křídlovku a třetí věta Afrocuban Prayer je černošská modlitba pro velkou trubku“. 

Ibrahim Maalouf je i u nás velmi dobře známý a oblíbený libanonský trumpetista. Tak jako Jan Hasenöhrl, který je zakladatelem a šéfem Českého národního symfonického orchestru, kombinuje jazz se západní klasickou hudbou, Maalouf do svých skladeb přidává prvky hudby arabské nebo obecně blízkovýchodní. V rozhovoru mi před časem řekl: „Jazz a arabská hudba pro mne mají společný zdroj, kterým je Afrika. Odtud všechno pochází a po staletí se transformuje do různých podob. Dokonce si myslím, že je to pořád tatáž hudba, jen interpretovaná dvojím způsobem. V jazzu budete hledat swingový rytmus a virtuozitu v rychlosti. V arabské hudbě objevíte spíše nostalgický výraz. Ale obojí má v sobě jako společný prvek blues. Ten bluesový čtvrttón, který zcela přirozeně přešel do jazzu, ale který ještě před blues byl ukryt v genech africké hudby. Nejsem muzikolog, ale tyto společné prvky mě ohromně inspirují. Veškerá moje hudba je postavena na mnoha společných bodech, které spojují jazz, arabskou hudbu, ale také hudbu klasickou, hiphop, pop, rock, elektronickou hudbu a další styly.“ Ostatně to, že má vztah i k hudbě populární, Maalouf dokládá svými úpravami skladeb Michaela Jacksona nebo zpěvačky Rihanny. Své nejnovější sólové album Illusions natočil Ibrahim Maalouf s kapelou, kterou tvoří kytarista François Delporte, baskytarista Laurent David, hráč na klávesy Frank Woeste, bubeník Xavier Rogé a tři další trumpetisté – Youenn Le Cam, Yann Martin a Martin Saccardy.