Slyšte, lidé! – Profil Jardy Svobody a skupiny Traband

V Katolickém týdeníku Jarda Svoboda vzpomínal: „Ve slohu jsem vždycky vynikal, gramatika mi připadala zajímavá, ale nepochopitelná, a literaturu jsem na střední škole samozřejmě hltal. V období mezi 15. a 18. rokem života se dějí ta nejzásadnější setkání. Jak se v té době člověk zformuje, takový je pak celý život. Pro mě bylo třeba důležité setkání s naší češtinářkou, paní profesorkou Matějkovou, která v době tuhé normalizace přišla na první hodinu literatury s biblí v ruce a zeptala se: Tak, kdo z vás zná bibli?“ – My, ustrašení žáčkové, jsme měli od rodičů nakázané, že o určitých věcech nemáme mluvit. A do toho taková velice odvážná a radikální profesorka, která říká: Kdo nezná bibli, je tupec, protože nezná sám sebe, svou kulturu a kořeny.

Jarda Svoboda není jen hudebník, ale také výtvarník. V aktuálním rozhovoru pro časopis Rock & All říká: „Já i v těch písničkách, i když si třeba myslím, že vyprávím svůj konkrétní příběh, vlastně maluju obraz. Někdy je to krajinomalba, jindy zátiší nebo akt a často jde o komiks.“

V roce 2007 vyjmenovával v jednom rozhovoru, koho rád poslouchá: „Oslovují mě desky a projekty spjaté s nějakým regionem, takové, ze kterých je cítit nepovrchní vztah ke krajině nebo konkrétnímu místu. Petr Linhart a jeho Sudéta, Jana Vébrová na desce Kykyrý, Jaromír Švejdík a Priessnitz, Démophobia, Pláče kočka. Cítím v tom, že tady vzniká nějaký nový vztah k zemi, k domovu, k přírodě, k historii. A to je teď pro mě mnohem důležitější než lapání po exotických cetkách tzv. world music. Rozhodně mi připadá důležité, klást si otázky Kdo jsme? Odkud jsme přišli? Kam jdeme?“

Jarda Svoboda je velkým fanouškem rádia. V časopisu 7. generace říká: „Dobrodružství přelaďování a hledání různých zvuků a toho, když se vám podaří objevit nějakou stanici, kde zní úžasná řeč, které absolutně nerozumíte a vůbec nevíte, co to je a odkud se to hlásí, ale je to tak zvukomalebné a vy nevíte, jestli ten člověk nadává, nebo se modlí. Ta představivost pak ohromně funguje. Jsou zasaženy vaše sluchové orgány a ten zvuk ve vás způsobí obrovský gejzír imaginace. To miluju.“

„Texty vypráví o lidech na okraji společnosti, o trosečnících na moři i na souši, o zmařených, ale i dosud trvajících nadějích. Tématem je osamělost, nenaplněná láska, ale i lidská zloba a krutost.“ Tak slyšel skupinu Traband a její album Kolotoč v roce 2000 Ivan Kott ve zpravodaji Jonáš-klubu. Od té doby se kapela v tématech i v hudebním jazyce posunula, ale mnohé zůstává. A Kolotoč nedávno vyšel v reedici.