Slyšte, lidé! – Jazzové coververze

Album složené pouze z převzatých písní chystala několik let kanadská zpěvačka Diana Krall. Původně je měla vydat už v roce 2013, ale kvůli komplikovanému zápalu plic musela práci odložit, a tak se nahrávka Wallflower dostala na pulty až v únoru 2015. Diana Krall se rozhodla přezpívat písně, které pro ni byly důležité v době dospívání. Najdeme mezi nimi skladby od skupin Eagles, The Mamas & The Papas nebo od Eltona Johna, ale kolekce obsahuje také jednu prakticky neznámou píseň od Paula McCartneyho. My si poslechneme skladbu California Dreamin’ od skupiny The Mamas & The Papas.

Mladý americký kontrabasista a baskytarista Ben Williams se dostal na výsluní v roce 2009, kdy vyhrál soutěž Thelonious Monk Institute Internetional Jazz Competition. Díky vítězství mohl natočit své první album, a to rovnou u prestižní společnosti Concord. Nad koncepcí svého alba však Williams rozvažoval několik let. Díky soutěži tedy našel dostatek motivace k dokončení projektu, nicméně některé skladby měl napsané dávno předtím. Album State Of Art obsahuje zčásti Williamsovy autorské skladby a zčásti převzatý repertoár. Důležité místo na desce zaujímá skladba Little Susie od Michaela Jacksona. Na otázku, proč se rozhodl právě pro tuto píseň, Williams odpovídá: „Především proto, že se mi ta píseň líbí. Jsem ovšem velkým fanouškem Michaela Jacksona, ale i hudby, z které vycházel, soulu a R&B 60. a 70. let. Jako malý jsem poslouchal desky, které měla doma moje matka a i později pro mne konkrétně písně Michaela Jacksona hodně znamenaly. Little Susie jsem si ovšem nevybral jen kvůli jejímu autorovi, ale přímo kvůli její melodii, s kterou se dá úžasně pracovat.“ Obecně pak pokračuje: „Populární hudba jazzové muzikanty vždy inspirovala. Vždyť i John Coltrane měl ve své diskografii alba úprav populárních skladeb. Když mě zaujme nějaká melodie, rád ji použiji jako výchozí materiál k improvizaci.“

Švédská zpěvačka Ida Sand v roce 2011 na albu The Gospel Truth vzdávala hold královně gospelu Mahalii Jackson. Nyní se tatáž interpretka vrátila s další albovou poctou. Pod dvojznačným názvem Young At Heart se skrývá kolekce dvanácti písní Neila Younga, ke kterým zpěvačka přidala Woodstock od Joni Mitchell. Neil Young měl na svém kontě už deset sólových alb, když se Ida Sand narodila. K písním jako Ohio, Cinnamon Girl nebo Old Man se tedy dostávala s odstupem. Uvědomila si však, že v jejím srdci Youngovy písně zvláštním způsobem rezonují, přičemž onu souvislost vnímá mimo jiné geograficky: „Naše země mají podobné klima a švédská i kanadská kultura bývají nezřídka označovány jako melancholické.“ Younga oceňuje jako „jednoho z nejproduktivnějších a nejvlivnějších textařů a hudebníků dneška, který náš svět obohatil propojením slov a melodií s existenciálními otázkami, které my lidé společně sdílíme“.

Francouzský kytarista Nguyen Lê nedávno přepracoval album Dark Side Of The Moon od skupiny Pink Floyd. Již v roce 2002 však vydal jinou albovou poctu, CD s názvem Purple – Celebrating Jimi Hendrix. Na desce s úpravami skladeb kytaristy Jimihi Hendrixe účinkovala také americká bubenice Terri Lyne Carrington a nyní některé písně z tohoto alba znovu vyšly na jejím výběru The ACT Years.

Terri Lyne Carrington v roce 2014 produkovala album Beautiful Life americké zpěvačky Dianne Reeves. Tato Afroameričanka se skvělým frázováním a hudebním citem jako vůbec první umělkyně v historii obdržela cenu Grammy za nejlepší pěvecký výkon za tři po sobě jdoucí nahrávky v kategorii jazzu a například Bobby McFerrin ji prý považuje za největší žijící zpěvačku v oblasti jazzu a rhythm&blues. Na zmíněném novém albu Dianne Reeves zpívá mimo jiné píseň 32 Flavors od folkrockové písničkářky Ani DiFranco.

Z větší části z převzatého materiálu je sestaveno také album Heart Of Darkness zpěvačky Natalie Mateo. Ta se narodila v Polsku, vyrůstala v Rakousku, pak chodila do církevní školy opět v Polsku a momentálně žije v Německu. Na albu ji doprovázejí – na trubku Gregor Lener, na piano Simon Grote, na kytary Dany Ahmad, na basu Christopher Bolte a na bicí Fabian Ristau. Album obsahuje například úpravu jedné písně od Lou Reeda a také skladbu Chocolate Jesus od Toma Waitse.

O Adamu Bałdychovi, který teprve příští rok oslaví třicáté narozeniny, se právem hovoří jako o jednom z nejlepší jazzových houslistů Evropy. Důvodem není jen nízký výskyt houslí na jazzové scéně. Ve stylu tohoto polského hráče se pojí preciznost, technická dokonalost a především pestrost – vedle „slovanských“ melancholických balad, které jsou jeho doménou, umí Bałdych hrát i expresivně nebo „seversky“ tajemně. Se skandinávskými umělci ostatně spolupracuje například v rozsáhlejším projektu The Baltic Gang. Nyní se Bałdych přihlásil s další nahrávkou, na které svou slovanskou duši konfrontuje s přístupem skandinávských kolegů. Na počátku nové spolupráce byla houslistova touha přizvat do studia klavírní trio, které by jej doprovodilo v jeho skladbách tak, aby z nahrávky vyčnívaly dvě osobnosti – jeho a pianistova. Na radu producenta Siggiho Locha z vydavatelství ACT si poslechl dvě alba norského hráče Helgeho Liena a jeho tria, a bylo rozhodnuto. Lien má s Bałdychem společný vztah k silným melodiím, lyrice a k vnímání hudební historie jako kontinua od evropských romantiků k současnému jazzu. Třebaže lze tedy název alba Bridges vnímat jako symbolické přemostění Baltského moře, ve skutečnosti bylo budování jakéhokoli mostu zbytečné. Hudba obou protagonistů k sobě má totiž naprosto přirozeně blízko. Spolupráce Adama Bałdycha a Helgeho Liena stojí na houslistově autorském repertoáru, ale album obsahuje také jednu výjimku. Tou je úprava písně Teardrop, původně od britské skupiny Massive Attack.

O francouzském klavíristovi Romainu Collinovi americký rozhlasový redaktor Jon Weber prohlásil: „Je to skladatel-vizionář, vynikající jazzový pianista a velmi jasná vycházející hvězda v jazzovém světě.“ Jeho hudba má tři východiska – jazzovou a improvizační tradici, experimentování se zvukem a klasickou hudbu. Album Press Enter je třetí, které francouzský pianista a skladatel vydal pod svým jménem a první, které natočil pro německé vydavatelství ACT. CD obsahuje především jeho autorské skladby, ale najdeme na něm i dvě výjimky. Jednou z nich je jazzový standard ’Round About Midnight od Thelonia Monka a tou druhou skladba Holocene od americké skupiny Bon Iver.

Akordeonista Vincent Peirani má za sebou několik komorních akustických projektů, ale na svém nejnovějším albu Living Being se představuje ve větší elektrické sestavě. Desku nahrál s muzikanty, které sice znal řadu let, někteří byli i jeho přáteli z doby dospívání, ale nikdy takto intenzivně nespolupracovali. V telefonickém rozhovoru Vincent Peirani prozradil okolnosti vzniku kapely: „Začalo to před čtyřmi nebo pěti lety. Měl jsem tehdy bohaté zkušenosti jako sideman, ale zároveň jsem měl velkou chuť vyzkoušet si nějaký vlastní projekt nebo projekty. Přemýšlel jsem, kterým směrem se vydat. Jak říkáte, tyto muzikanty jsem znal, jsou to opravdu mí dobří přátelé. Vídali jsme se, diskutovali jsme, občas jsme si zašli na večeři, chodili jsme spolu na koncerty, ale neměli jsme moc příležitostí spolu hrát. Uvědomil jsem si, že je znám deset, patnáct, možná dvacet let, je mi s nimi dobře a že by tedy právě oni mohli být ideálními spoluhráči do nové kapely. Začalo to tedy takto jednoduše. Je to, jako když se členové rodiny rozhodnout, že spolu založí kapelu.“ Sedm z devíti kompozic, které na albu Living Being najdeme, si Peirani složil sám. I zde však najdeme výjimky – jednak skladbu Mutinerie od klarinetisty a saxofonisty Michela Portala, se kterým Peirani dlouhodobě spolupracuje. A dále úpravu písně Dream Brother do předčasně zesnulého amerického písničkáře Jeffa Buckleyho. Na otázku, proč právě po této písni sáhl, akordeonista odpověděl: „Album Grace od Jeffa Buckleyho patří k mým nejoblíbenějším, znám je velmi dobře. Mám takový rituál, že před každým natáčením ve studiu si Grace pro dobrou náladu poslechnu. A když jsem toto album, které znám opravdu nazpaměť, jednou znovu poslouchal, došlo mi, že právě skladbu Dream Brother bych hrozně rád hrál se svým kvintetem. A přitom mě to nikdy předtím nenapadlo. Teď jsem tam jasně slyšel saxofon, baskytaru, klávesy… A tak jsem tu píseň ihned poslal spoluhráčům s tím, že mám pár nápadů a že bychom ji mohli společně hrát. Oni souhlasili, a tak jsme si ji před natáčením zkusili zahrát a pak jsme ji zaznamenali.“

Úpravu jedné písně od Beatles, Eleanor Rigby, zařadil na své sólové album A Child Is Born český klavírista Najponk. Touto krásnou miniaturou pořad zakončíme.