Slyšte, lidé! – Evropa vokální

Začneme se skupinou Witloof Bay z Belgie. Zpívá anglicky a francouzsky, kombinuje zpěv a cappella s beatboxem a jako své inspirační zdroje uvádí švédské The Real Group a americké Take 6, Singers Unlimited a francouzské The Swingle Sisters. V roce 2011 skupina zastupovala Belgii v soutěži Eurovision Song Contest a zajímavé také je, že její členové pocházejí ze všech tří částí federativní Belgie, tedy z Valonska, Vlámska i z hlavního města Bruselu.

Osm hlasů – čtyři zpěváci a čtyři zpěvačky – tvoří skupinu Canto Nono z Portugalska. Ostatně jejich album z roku 2003, z kterého si budeme hrát, se jmenuje O porto a oito vozes, Přístav osmi hlasů. Skupina album nahrála v rámci kulturního programu města Porto, kde působí.

V rámci Prague A Cappella Festivalu nedávno v Praze vystoupila finská skupina Rajaton, která brzy oslaví 20 let na scéně. Jak nám v telefonickém rozhovoru prozradila členka skupiny Essi Wuorela, i na počátku tohoto smíšeného souboru byla fascinace švédským souborem The Real Group. Zatímco americké vokální skupiny v té době měly obecně blíže k jazzu, právě The Real Group svým stylem mladým Finům učarovali. „Obdivovali jsme je, ale neuměli jsme být stejně zábavní jako oni,“ říká Essi. A proto také od počátku je součástí strategie skupiny Rajaton zhudebňování finské poezie – jednak lidových básní včetně úryvků z Kalevaly, jednak veršů finských klasiků včetně například významného autora přelomu 19. a 20. století Eina Leina.

Ve Švédsku působí od roku 2004 šestičlenná vokální skupina Vocado. V repertoáru mají lidové písně ze Švédska, ale také jazzové standardy a známé popové melodie. V roce 2008 skupina zvítězila v mezinárodní soutěži vokálních souborů v Lipsku a v roce 2011 obdrželi titul Sbor roku od Švédské společnosti sborového zpěvu.

V roce 2004 natočila experimentální album s vokální hudbou nejslavnější islandská zpěvačka Björk. Nejde pochopitelně o čistý zpěv. Naopak, artikulovaný hlas se proplétá s dalšími zvuky, vzlyky a výkřiky, navíc vokální doprovod nazpíval Mike Patton ze skupiny Faith No More, rytmický vokál přidal americký rapper a beatboxer Rahzel a v několika skladbách hostuje inuitská zpěvačka z Kanady Tanya Tagaq.

Slovenskou skupinu Fragile tvoří herci z televizních seriálu a ze slovenských divadel pod vedením dirigenta a producenta Braňa Kostky. Spolu s ním má soubor osm členů plus různé alternace. Vedle toho, že vystupují samostatně a natočili několik alb včetně jednoho vánočního, mají na svém kontě také dvě společná alba s Richardem Müllerem.

Čistou vokální hudbu prověřenou staletími najdeme v Albánii. Kořeny tamního polyfonního zpěvu sahají až do dob Byzance. Hlasy, které se prolínají v několika vrstvách, jsou tak důležitou součástí albánského kulturního dědictví, že se tento styl zpěvu dostal v roce 2005 na seznam Nehmotného dědictví UNESCO. V pořadu si poslechneme albánskou skupinu Jonianet.

Skupina 9Bach z Walesu není čistě vokální soubor. Přesto podle zpěvačky Lisy Jenn by posluchače měl vedle instrumentace a exotického velšského jazyka zaujmout i způsob zpěvu. Z alba Tincian si můžete v pořadu poslechnout čistě vokální píseň Babi’r Erilys.

Tradice vokální hudby na britských ostrovech je pochopitelně také velmi dlouhá a je přirozené, že i skupiny s bohatou a zajímavou instrumentací občas nabízejí svým posluchačům čistě vokální skladby. Ostatně i česká skupina Asonance, která se tradiční hudbě britských ostrovů věnuje, pravidelně na svá alba zařazuje písně a cappella. My si poslechneme naprostou klasiku, irskou skupinu The Dubliners, která vznikla v roce 1962 a fungovala 50 let, tedy do roku 2012.

Skupina Tenores di Bitti „Mialinu Pira“ vznikla na Sardinii v roce 1995 a vedle lidových zpěvů světských i duchovních má v repertoáru také zhudebněnou poezii, a to včetně veršů na nejsoučasnější témata. Podobně jako v případě Albánie je i sardinská vokální hudba zapsána na seznam UNESCO Mistrovských děl nehmotného dědictví lidstva. Konkrétně na Sardinii rozeznáváme dva styly lidového zpěvu – sakrální polyfonii a syrovější polyfonii lidovou, nazvanou su tenore. V ní obvykle jeden člen zpívá text a další tři přidávají zvukomalebné slabiky, které někdy napodobují hlasy zvířat nebo foukání větru. Tyto lidové písně pak mohou být pracovní, milostné nebo třeba karnevalové, zpívají se v barech, při slavnostech i při všednodenní práci. V roce 2012 vystoupil soubor Tenores di Bitti na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou společně s českou zpěvačkou Ivou Bittovou.

V Náměšti před několika lety vystoupila také slavná anglická folková skupina Waterson: Carthy – zpěvačka Norma Waterson, její manžel Martin Carthy a jejich dcera, sama už velmi uznávaná písničkářka, Eliza Carthy. Skupina, která je držitelem Řádu britského impéria, je v tom nejlepším smyslu představitelem anglické písňové tradice, jakkoli Eliza jako sólistka je spíše hudební revolucionářka. I když Waterson: Carthy používají nástroje, my si i v jejich podání poslechneme vokální skladbu The Falling Tear.

Vydáme se také na Korsiku a budeme poslouchat soubor A Filetta. Základem korsické vokální tradice je archaická forma paghjella. Melodickou strukturu skladeb vytvářejí tři hlasové linky s přesně vymezenými úlohami. První je basový základ bassu, který v případě skupiny A Filetta vytvářejí čtyři ze sedmi členů. Nad ním je zdvojený vedoucí hlas seconda a k němu se přidává ozdobný hlas terza. K tradici polyfonního zpěvu patří také rozmístění zpěváků v půlkruhu a absence jakýchkoli hudebních nástrojů. Ještě před půl stoletím byly tyto polyfonní zpěvy téměř pozapomenuté, avšak díky úsilí nadšených zpěváků se podařilo je obrodit.

Další oblastí, ve které zůstal zachovaný tradiční vícehlasý zpěv, je Gruzie. Můžeme se dohadovat, jestli geograficky leží ještě v Evropě, nebo už v Asii, ale kulturně má tato křesťanská země pochopitelně do Evropy blíže než na Střední východ nebo do střední Asie. Tradice gruzínské lidové polyfonie sahá až do starověku, do předkřesťanských časů. Někteří odborníci dokonce tvrdí, že Gruzie, patřila k úplně prvním zemím, kde lidé takto zpívali. Tamní způsob vícehlasého zpěvu se vyvíjel nezávisle na západoevropské hudební tradici a dodnes tvoří základ lidové i církevní hudby Gruzie. Gruzínská polyfonie se liší region od regionu, ale – jak píše publicista Petr Dorůžka – základem je vždy kontrast hlubokých hlasů s rytmicky členěnými a melodicky zdobenými figurami ve vyšších polohách. Gruzínská skupina Iberi v roce 2016 zahajovala Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou a šlo o velmi silný koncertní zážitek.

U více skupin – z těch, kteří se věnují modernímu stylu a cappella – jsme mluvili o tom, že je ovlivnil švédský soubor The Real Group. To je skupina, která vznikla ve Stockholmu v roce 1984 a dnes představuje nejen v rámci Evropy naprostou špičku žánru. Ostatně náš spolupracovník Václav Brázda, který pro Proglas připravuje pravidelné pořady o vokální hudbě, si nikoli náhodou vybral právě úryvek z jedné jejich písně jako znělku svého čtrnáctideníku.