Slepý varhaník

Život Louise Vierna nebyl vůbec jednoduchý. Tento slepý francouzský varhaník a skladatel se narodil 8. října roku 1870. Jako slabozraký chlapec se naučil nejprve hrát na klavír, ale když slyšel při koncertě hrát na varhany Césara Francka – svého pozdějšího učitele –, rozhodl se věnovat hudbě naplno. V 11 letech nastoupil do hudebního ústavu pro slepce, kde ke klavíru přibral housle a o šest let později začal studovat varhany. Pařížskou konzervatoř ukončil roku 1894 ve třídě Charlese-Maria Widora, jehož asistentem hry na varhany se pak stal. Od roku 1900 až do své smrti byl hlavním varhaníkem pařížského chrámu Notre Dame. Ale i zde měl v　životě velký problém. Roku 1906 (to mu bylo 36 let )si zlámal nohu tak komplikovaně, že mu měla být amputována. Naštěstí k　tomu nedošlo, ale na varhany celý rok hrál jen rukama a jednou nohou. O tom, že mu hudba a varhany byly osudem, svědčí i fakt, že Louis Vierne zemřel ve svých 67 letech během koncertu za varhanami chrámu Notre Dame na srdeční infarkt. Traduje se, že když se zhroutil, jeho noha tiskla pedál varhan na jediné notě. Ptátei se, jak komponovat? I zde musel překonávat stále větší obtíže. Zpočátku nebyl úplně slepý, takže ke kompozici používal velké notové papíry. Poté co roku 1907 onemocněl tyfem a zeleným zákalem, oslepl úplně a začal používat Braillovo písmo. Dnes jsou jeho skladby přepsány do not a hojně vydávány tiskem. To proto, že jsou stále ve velké oblibě. My se v den výročí v rámci Hudební siesty zaposloucháme do tří z nich. Jako první zazní Viernovo Ave Maria v　podání Sboru westminsterské katedrály, který řídí James o´ Donnell. Poté si ve stejnémprovedení pustíme  části Gloria, Benedictus a Agnus Dei z jedné z　Viernových mší, která nese název Messe solenelle – tedy slavnostní mše a na závěr v nastudováni Bruna Mathieu zazní Viernova Varhanní symfonie číslo tři, v tónině fis moll, opus 28, z　roku 1911.

Hodinová Hudební siesta začíná každý den krátce po poledni.