Indonésie má vlastní tradici umělecké hudby, která se ale od klasiky jiných asijských regionů (Indie, Čína, Korea) podstatně liší: dá se na ni totiž tančit. Hudba gamelanů, elitních orchestrů indonéské aristokracie, pronikla do Evropy poprvé na Světové výstavě v Paříži koncem 19 století. Tehdy inspirovala Clauda Debussyho, později americké minimalisty i Briana Ena. Autentické ansámbly ale vyjíždějí do světa jen zřídka, Samba Sunda hrála například na festivalech Roskilde a Rudolstadt roku 2003.

Sestavu vede skladatel a multiinstrumentalista Ismet Ruchimat, který před třiceti lety založil dnes legendární Jugala Orchestra a je pilířem hudební scény v indonéském univerzitním městě Bandungu. Samba Sunda vydala tři mezinárodní a 10 lokálních alb. Z virtuozního jádra původně 17členného ansámblu vznikl Sambasunda Quintet, inspirovaný nabídkou německé hudební přehlídky KlangKosmos, v jejímž rámci skupina odehrála 23 koncertů a natočila album s renomovaným producentem Colinem Bassem (Camel, 3 Mustaphas 3) které právě vychází. Pětičlennou sestavu tvoří obrovitá, model lodi připomínající citera kacapi, housle, flétna, unikátní laděné bicí kendang i zcela mimořádná zpěvačka a tanečnice Rita Tila.

(Oficiální tisková zpráva)