Profil Jiřího moravského Brabce ve Slyšte, lidé!

V pořadu Slyšte, lidé! se budeme věnovat moderátorovi, hudebnímu publicistovi a především výbornému textaři Jiřímu moravskému Brabcovi. Vedle už zmíněných profesí byl Brabec jedním z prvních redaktorů internetového časopisu u nás. První číslo jeho MagaZlínu vyšlo v roce 1997 a autor je uváděl slovy: „Už je to přes 20 let, co jsem se stal šéfredaktorem školního časopisu. Bylo to na přírodovědné fakultě university, která se zrovna v té době nejmenovala Masarykova, a ten časopis soustředil dohromady několik lidí, na které dosud rád vzpomínám. Pak šel život dál a já školy zanechal, neboť jsem se domněl, že buňky kulturonosné ve mně vytlačily buňky přírodovědné. Postupně jsem začal psát do samizdatu a po obratu v roce 1989 a krátké epizodě v roli placeného kulturního pracovníka jsem se stal Volnou nohou. To znamená, že se živím psaním, mluvením a pobytem na jevišti. Většina mých kolegů ale zůstala nějak přírodním vědám věrná. Ke své velké radosti jsem se s dvěma z nich setkal ve Zlíně a ejhle, kromě svých živobyitíček provozují server Internetu. Slovo dalo slovo a dohodli jsme se, že zkusíme znovu vydávat časopis. Bez papíru, bez tiskáren a podobně, prostě virtuálně.“ 

Vedle textařiny a psané hudební publicistky má Jiří moravský Brabec zkušenosti s přípravami televizních pořadů a v neposlední řadě jej můžete znát jako svérázného a kultivovaného moderátora folkových festivalů – například Zahrady, keltského Betlinu, Folkového oříšku v Brně, Olešnické kytky nebo dříve třeba Mohelnického dostavníku. A ve Žďáru nad Sázavou, kde vyrůstal, pomáhá s přípravou festivalu Horácký džbánek. Několik let také pořádal v Kuřimi Zahradu písničkářů, finále Konkursu Zahrady v kategorii jednotlivců a dvojic.

Když Jiří moravský Brabec poslouchá nového písničkáře, snaží se prý na něm poznat, co je určující. Vysvětluje: „Jsou lidé, u kterých nemusíte sledovat, co umí na kytaru. Takový Karel Kryl rozhodně nebyl kytarový virtuóz, ale vůbec to nevadilo. Na druhou stranu jsou písničkáři typu Karla Plíhala, u kterých by se bez hudebního doprovodu ztratila poezie textu. Snažím se tedy zjistit, v čem je písničkář silný a zda to ostatní věci neničí.“ Jako hudební publicista má Brabec rád rozhovory. Ale zdůrazňuje: „Velmi mě baví rozhovor s někým. Ne s každým, ale jsou případy, kdy si říkám, že bych měl platit já za možnost popovídat si s někým zajímavým.“ Dále jej baví badatelské záležitost, ke kterým musí člověk nasbírat spoustu materiálu. A pokračuje: „A pak by mě bavilo psát s někým recenze jako kolektivní útvar. Sešla by se parta lidí, kde každý detailně rozumí určité části: jeden by se pořádně zabýval hudební kompozicí a jiný textem. Nikdo totiž nerozumí všemu úplně dobře – jedná se o díla, která zasahují do více uměleckých oblastí. Měla by je tedy hodnotit být parta analytiků.“

(Použité citace pocházejí z rozhovoru Milana Tesaře s Jiřím moravském Brabcem pro Katolický týdeník.)