Přetlak věku: A přece teče! (recenze CD)

Skupina Přetlak věku vznikla v roce 2011, ale A přece teče! je už její druhé album. Její velkou devízou je netypické nástrojové obsazení. Čtyřčlenný soubor totiž tvoří sekce rytmická (baskytarista Marek Šťastný a bubeník Vašek Haas) a sekce dechová (Bára Špádová na flétnu a Josef Hřeben na trubku). Natáčelo se bez hostů, a i když se tedy nepozornému posluchači místy zdá, že opravdu slyší kytaru (sám jsem měl podezření v písni Čajovna), vše probíhá – jak by řekli jazzmani – bez harmonického nástroje. Důsledků to má několik. Rytmický spodek je téměř vždy výrazný, ať už basa funkuje (velmi často), nebo jen tak klidně proplouvá a načrtává rytmicko-melodickou linku. Dechové nástroje jsou jaksepatří průbojné a – jakkoli každé srovnání pokulhává – připomenou jiné české alternativní kapely s trubkou či flétnou, případně saxofonem (Už jsme doma, Zuby nehty…). Zpěv (či řev nebo rap, záleží na písni) pak tvoří velmi důležitou součást celku – nejen jako nositel významu, ale také jako další melodický a častěji rytmický nástroj. Celek zní příjemně nemoderně, svou syrovostí evokuje například Původního Bureše nebo brněnské Hrozně (ano, styl zpěvu mi místy připomíná Martina Kozlovského), ale trubka jako by si občas chtěla odskočit do Melody Makers Ondřeje Havelky (Šípy, ZSNE).

Ještě víc než zajímavým nástrojovým složením však skupina zaujme svéráznou poetikou. Písně – až na jednu výjimku – mají jednoslovné názvy, což je ovšem jediná podobnost s Honzou Nedvědem a jeho Brontosaury blahé paměti. Výhradní textař Marek Šťastný není poeta vytříbeného stylu, ale jeho mikropříběhy zaujmou samotným tématem („Právě přistal cukr krystal…“), jeho zpracováním (Kolouch není píseň „o zvířátkách“, nýbrž „o zvěřině“) i formou („Tmy bát se přece nebudem, chcem Dušíny být, Mirky“). Zdánlivě nonsensové album ovšem přináší i několik svěžích příspěvků k navýsost aktuálnímu tématu českého nacionalismu. V písni ZSNE (znamená to Západ slunce nad elektrárnou) se rapuje o malé hoře Říp („Proč vybrali tuhle, proč vzali tak nízkou…?“) a následně se naléhavě zpívá o „pěkně klenutých, pěkně tlustých“ českých tělech. S tím souzní píseň Vyšehrad o časové smyčce, návštěvě jedné ze starých českých pověstí a – absenci knedlíku!

A přece teče! je hravé album. I v tom smyslu, že posluchač může hledat detaily, které přecházejí z textu do textu: V písni Sova noční pták houká a lovec klesá v krvi k zemi, hned v další skladbě však lovec uspěl, protože se servíruje kolouch „s brusinkami, knedlíkem, na smetaně“ a o chvíli později se ve Vyšehradu kromě knedlíku zpívá opět i o sově. Jinou hru pak nabízejí jednotlivé nástroje a způsob jejich využití. V písni Čas například bicí tikají, ve Vyšehradu rytmika „houstne“ (opět viz text) a píseň Myš energické bubny („blesky a hromy“) doslova zachraňují před přetlakem textu.

Pro mne album, k němuž jsem přistupoval bez jakéhokoli očekávání a které jsem si na první poslech oblíbil.

Vydavatel: Polí 5
Rok vydání: 2015
Žánr: alternativní rock
Celkový čas: 38:35

www.pretlakveku.cz

Článek vznikl pro časopis UNI