Přátelé Petra Hapky: Miláček žen a vetešníků (recenze CD)

Na podzim 2015, rok po úmrtí Petra Hapky, se v pražské O2 aréně konal velkolepý koncert Petr Hapka žije! Předcházela mu komorní „generálka“ v ostravském klubu Heligonka, pod taktovkou nejen Michala Horáčka, ale také „pana domácího“ Jaromíra Nohavici. Právě podle jejich společné písně Miláček žen a vetešníků, důstojného holdu Hapkovi, se jmenuje koncertní album, záznam z ostravského koncertu. Písně Petra Hapky a Michala Horáčka na něm dále zpívají František Segrado, Ondřej Ruml, Lenka Nová, Szidi Tobias a Aneta Langerová, sólisty doprovází skupina Petra Maláska.

Vzhledem ke vzpomínkovému charakteru večera bylo logické, že jedinou novinkou byla právě titulní píseň. Kromě ní zazněly léty prověřené hity, které shrnovaly plodnou spolupráci zesnulého skladatele s geniálním textařem – od jejich společného debutu pro Hanu Hegerovou Potměšilý host (Levandulová, Žít a nechat žít) přes asi nejslavnější album V penziónu svět (Rozeznávám, Štěstí je krásná věc) až po neméně silnou kolekci Strážce plamene (Otevřete okno, aby duše mohla ven, Na hotelu v Olomouci). Pro znalce tvorby H+H tedy zdánlivě nic nového, samozřejmě kromě jistě silného koncertního zážitku. Přesto má album smysl i pro ty, kdo ostravskému vystoupení nebyli přítomni, a nemají tedy CD doma jako suvenýr.

Přidanou hodnotou jsou nejen příběhy vybraných písní, které vypráví Michal Horáček, ale i písně samotné. Šest zpěváků-sólistů si skladby rozebralo podle ne zcela jasného klíče, ale rozhodně zajímavě. Jaromír Nohavica s přirozeností sobě vlastní zpívá po Petru Hapkovi obě „písně stárnoucího muže“ Kocour se schoulil na tvůj klín a Bude mi lehká zem, ale za pozornost rozhodně stojí i jeho podání tematicky příbuzné balady Otevřete okno, aby duše mohla ven. V ní je dle mého názoru přesvědčivější než původní interpret Daniel Landa. František Segrado se svým moravským přízvukem blíží dikci Richarda Müllera v písních Štěstí je krásná věc a Rozeznávám; druhou z nich si ostatně vyzkoušel už v představení Kudykam. Když tudy vezli Gagarina je jedinou připomínkou Segradova nedávného sólového alba (a také poslední písní, kterou napsala ještě dvojice Hapka & Horáček). Naopak Žít a nechat žít z repertoáru Hany Hegerové je v Segradově podání velkým překvapením a syrový mužský zpěv skladbu posouvá do jiné roviny.

Zajímavým způsobem se posunula Levandulová, v níž sólový part po Haně Hegerové převzaly všechny tři přítomné dámy, zatímco muži zpívají sborově Hapkova slova. A dokladem toho, že Hapkova hudba a Horáčkovy texty obstojí bez rozdílu na žánr, je píseň S poduškou Řípu pod hlavou. Lenka Nová se pochopitelně nesnaží napodobit její původní interpretku Magdalenu Koženou, posouvá vyznění skladby od árie k popu a přitom skladba neztrácí nic ze své síly a naléhavosti. Naopak, v civilním podání Lenky Nové více vynikne Horáčkův poetický a zvukomalebný text. Pro úplnost je třeba dodat, že vedle Horáčkových textů album obsahuje i odkaz k „jiné“ tvorbě Petra Hapky – zhudebněnou Svatební píseň Jaroslava Seiferta v podání Anety Langerové (původně Hana Hegerová).

Právě díky zajímavým posunům a „záměnám“ interpretů má album Miláček žen a vetešníků smysl pro toho, kdo tvorbu Petra Hapky a Michala Horáčka dlouhodobě sledovat a má ji rád. Ale doporučit je lze i těm, kteří by se s dílem nejlepší autorské dvojice v historii českého šansonu teprve chtěli seznámit. Nejde sice o best of (V penziónu svět, S cizí ženou v cizím pokoji nebo Vana plná fialek zde chybí), ale i tak je výběr reprezentativní.

Vydavatel: Mars Promotion + Jaromír Nohavica
Rok vydání: 2015
Žánr: šansony
Celkový čas: 76:20

www.nohavica.cz

www.michalhoracek.cz