Pavel Wlosok: Když posluchač slyší silnou melodii, zbystří

1. listopadu 2015 Aktuality, Jazz Autor: Milan Tesař

Pavel Wlosok je pianista, skladatel, mistr zvuku a fotograf českého původu, který už 22 let žije ve Spojených státech. Vyučuje na Western Caroline University, ale v poslední době se vrací i do Česka – osobně (v létě odehrál více než deset koncertů v Praze) i prostřednictím nahrávek. Vydavatelství New Port Line mu v posledních třech letech vydalo tři nová CD a další tři alba má Wlosok už natočená. Nabízíme vám několik úryvků z rozhovoru, který jste si mohli poslechnout v pořadu Jak se vám líbí a jehož plná tištěná verze vyjde v časopisu Harmonie.

Rozhovor s jazzovým pianistou a skladatelem Pavlem Wlosokem

Klavírní trio rozšířené o hráče na tenorsaxofon. V této sestavě – i když pokaždé s jinými spoluhráči – jste natočil svá dvě nejnovější alba Czechmate a Alternate Reality. Co vás právě na tomto formátu nejvíc baví?

Koncept klavírního jazzového tria mě lákal snad už od mých sedmnácti let. První taková formace, která mě oslovila, bylo Chick Corea Trio s Johnem Patituccim na kontrabas a s Davem Wecklem na bicí. Až potom jsem objevil trio Billa Evanse, které inspirovalo jak Chicka Coreu, tak Herbieho Hancocka nebo Keitha Jarretta a spoustu dalších pianistů. V triu mohu jako leader kontrolovat, jakým způsobem se hraje melodie, jak se tvoří aranžmá a jak to všechno do sebe zapadá. Rozšíření tria o saxofonistu, to je další hlas navíc, další mozek, který přináší vlastní koncepci. Když hrajete jako pianista v triu, nemáte možnost až tolik doprovázet. S melodickým nástrojem, jako je saxofon, můžete nejen doprovázet, ale také pomáháte vytvořit saxofonistovi co nejlepší podmínky pro to, aby zahrál co nejlépe. Trio je stále můj formát číslo jedna a kvartet číslo dvě. V poslední době si zvu na svá alba různé saxofonisty. Jednak mě inspiruje jejich hra, zvuk a zkušenosti a zároveň rád studuji hudbu jiných autorů. I proto jsem na své desky zařadil skladby těchto skvělých hráčů.

Když budeme konkrétní, jak se od sebe liší přístup Donnyho McCaslina, který hraje na albu Alternate Reality, od Joela Frahma, který účinkuje na desce Czechmate?
 
Každý z nich má trochu jiný zvuk a jiný přístup, pokud jde o improvizaci. Oba jsem si pozval kvůli způsobu, jak hrají. Abych mohl umělecky růst, musím se obklopovat muzikanty, kteří hrají lépe než já, a tím pádem mám možnost se rozvíjet a zlepšovat. To je v hudbě celoživotní cíl, protože člověk se může zlepšovat celý život. Joel Frahm i Donny McCaslin patří k nejlepším tenorsaxofonistům střední generace. Jejich přístup je podobný, oba jsou velcí profesionálové. Každému z nich jsem poslal své skladby předem, aby si je mohli nastudovat. Své desky totiž točím ve školním studiu vždy během jediného dne, s Donnym McCaslinem jsme měli k dispozici pouze čtyři a půl hodiny. Na zkoušení tedy moc času není. Vzhledem k tomu, že organizuji jazzový festival, máme možnost si skladby přece jen zahrát už o den dříve. Ale jinak probíhá natáčení mých desek většinou naživo ve studiu s minimálními opravami.

Mění se nějak váš styl hry na klavír podle toho, koho doprovázíte?

Klavírní styl se mění určitě, protože když doprovázím, reaguji na to, co slyším. Každý sólista, a nemusí to být jen hráč na saxofon, mě inspiruje k tomu, abych jej doprovázel jiným způsobem. Existují dvě hlavní tendence při doprovodu. Někteří instrumentalisté rádi předem slyší akordy a pak na ně reagují, to je například Bobby Watson. A pak jsou muzikanti, kteří rádi tvoří a chtějí, abych já reagoval na ně, což je případ Donnyho McCaslina. Musím tedy dávat pozor, abych doprovázel citlivě, abych opravdu slyšel, co muzikanti hrají, a to nejen melodicky, ale i rytmicky, a snažil se jim svým doprovodem pomoci k tomu, aby se při improvizaci cítili co nejlépe.

Je pro vás důležité napsat silnou melodii?

Určitě. Jako skladatel musím říct, že melodie je v kompozici stále jedním z nejdůležitějších faktorů. Pokud člověk chápe, jak se má melodie vyvíjet – a přitom může využít spoustu dalších kompozičních elementů –, je možné zachytit esenci samotné skladby a také je možné lépe přilákat posluchače. Když posluchač slyší silnou melodii, většinou zbystří a začne mít o muziku zájem. V jazzu je pochopitelně kompozice různorodá, jednotlivé skladby mohou mít základ harmonický nebo silně rytmický, ale u většiny mých skladeb je zřejmé, že melodická linka převažuje, a tím pádem je pro mne jednou z nejdůležitějších.

Letos v srpnu jste na Facebooku psal, že se těšíte na další akademický rok, a vyjmenoval jste několik svých profesí – vyučování, skládání, hraní, michání a masterování hudby pro své přátele a také rodičovské povinnosti. Jak se vám to daří všechno skloubit dohromady?
 
U nás doma je veselo. Jsem otec tří dcer, které mají dvanáct, pět a dva a půl roku. Najít klid na práci je náročné, ale já jsem zvyklý pracovat v noci. Baví mě trávit čas s rodinou, ale je lepší, když vyrazíme někam mimo domov. Já dopoledne a odpoledne obvykle učím a potom se jako rodina scházíme večer u jednoho stolu. Moje žena je výborná kuchařka. Děti si potom hrají a já většinou jdu psát, cvičit nebo míchat muziku. Teď dokončuji svou knihu, učebnici jazzové harmonie, kterou bych rád příští rok vydal.

(Celý rozhovor vyjde v prosinci 2015 v časopisu Harmonie)

Hudební výlet do Pobaltí

JUUK_MulkaStabule_obalCDVydejte se s námi za hudbou Litvy, Lotyšska a Estonska.

Regiony

Regiony

Hudební výlet do Francie

kiledjian_the-otium-mixtapeZveme vás na hudební výlet do Francie.

Tri Nguyen – sólo pro dva nástroje

nguyen-tri_duos-aloneVietnamský hudebník Tri Nguyen natočil album pro dva sólové nástroje.

Anketa Album roku 2023 – druhá desítka

krajina-ro_mlhoviny_obalCDPodívejte se na první výsledky ankety Album roku 2023.

Témata Jak se vám líbí

Hansen_studio_2024Podívejte se, co pro vás chystáme v pořadu Jak se vám líbí.

Partneři

Harmonie_logo_velke_web

Darujte Proglas!