Ořešák: Metamorfózy (recenze CD)

Vytrvalost, houževnatost. To jsou slova, která mě napadají při poslechu nového alba brněnské folkové skupiny Ořešák. Kapelník David Maroš ji založil v roce 1990, a přestože kapela mnohokrát změnila sestavu, stále usilovně koncertuje a drží se svého kopyta, aniž by zdřevěněla. Svůj pozitivní vztah k čistě akustickému folku ostatně David mnoho let zúročuje také jako organizátor festiválku Folkový oříšek. A i když se z vícedenní a vskutku reprezentativní akce postupně stala spíše lokální akcička, kontrabasista a šéf Ořešáku se ani v tomto případě nevzdává.

Metamorfózy jsou druhé oficiální album během dlouhé ořešácké historie. I když na obalu nejsou uvedeny roky vzniku jednotlivých písní, některé skladby znám z dávných demonahrávek a raných koncertů skupiny (Čtyřspřeží, Týden co týden), jiné za historické v naší soukromé korespondenci označil David Maroš (Pařezy). Nahrávka je však aktuální, z léta 2012, a zachycuje tedy Ořešák v současné, už několik let ustálené sestavě: Lída Randusová (zpěv, perkuse), Elen Háblová (housle, zpěv), Honza Trhlík (flétny, klarinet, píšťaly, perkuse), Vojta Krybus (kytara, zpěv) a David Maroš (kontrabas). Autorem většiny písní je David Maroš, jednu složil Vojta Krybus a dva tradicionály (jeden irský a jeden norský) otextovala Elen Háblová.

Davidovy písně nejsou špatné a ty nejlepší z nich nezestárly ani po více než deseti letech. Přesto se Ořešák nikdy nedokázal vymanit ze škatulky lokální kapely. Na všech Konkursech Zahrady a předkolech Porty, na kterých jsem jej slyšel, bylo vždy několik interpretačně lepších kapel. Ty však přicházely a odcházely, vznikaly a zanikaly – a Ořešák trvá pořád. Album Metamorfózy jej přitom odkrývá v relativně dobrém světle. Zní totiž jako něco mezi setkáním přátel-amatérů, nostalgickou vzpomínkou na raná 80. léta a pokusem o opravdu dobré album. Amatérské muzicírování, z kterého Ořešák vyšel, považuji za záležitost zdravou a užitečnou. Konzervativní přístup k folku, který by před čtyřiceti lety zněl novátorsky, je i dnes legitimní. A v některých momentech je album Metamorfózy skutečně hodně dobré. Vybavuji si poznámku jednoho našeho posluchače, který ve sborech v písni Čtyřspřeží například slyšel harmonii nepřekonatelné nefolkové skupiny Zuby nehty.

Ořešák nabízí něco mezi: dobře sezpívané sbory, ale sóla mírně pod tónem; svěží klarinetové vyhrávky, ale kolovrátkový kytarový doprovod; nápadné zavřené brněnské „e“, ale solidní texty; snadno zapamatovatelné až hitové popěvky, zajímavě použité flétny a housle, ale místy nezřetelný mix, ve kterém se topí kontrabasová linka. Externí producent by možná z písní Ořešáku vyčaroval o trochu víc. Pokud však bereme folk jako žánr, ve které jde víc o radost ze společného muzicírování než o profesionalitu, splnil Ořešák zadání dobře. Body navíc má za to, že hraje autorské písně. Písně, které vůbec nejsou špatné.

Vydáno vlastním nákladem
Rok vydání: 2012
Žánr: folk
Celkový čas: 40:52