Okrej: Je to důvod (recenze CD)

Přemýšlím, komu může být tento sólový projekt Oldy Krejčovese, jinak kytaristy z Monkey Business, určen. Zatímco jeho slavnější domovská kapela hraje směs funku a moderního popu, Okrej je projekt v první řadě přímočaře rockový, i když i zde se pár zajímavých funkových momentů najde (Už jen spi, The Memories, Prezident). Jde o Krejčovesův hudební autoportrét, o nahlédnutí do jeho muzikantské duše. Olda si totiž nahrál nejen kytary, ale také baskytary, syntezátory, djembe, programoval elektronické zvuky, většinu písní nazpíval, album produkoval, nazvučil a mixoval. Z technických disciplín pouze mastering svěřil Pavlu Větrovcovi. A přizval si sice tucet hostů, ale většinou každého jen do jedné písně. Jde tedy o téměř stoprocentní „do it yourself“ záležitost, jen občas okořeněnou návštěvou zvenčí. Z těchto hostování se vám do uší zaryje především nezaměnitelný vokál Dana Bárty v písni Náhody, zajímavě zkomponované baladě s dramatičtějšími pasážemi.

K čemu bychom mohli Okrej přirovnat? Blíž než k profláknutým Monkey Business má například k třebíčské alternativně rockové skupině FruFru, které se sice nevyrovná temností a barevností, ale blíží se jí například tepavým rytmem v úvodní skladbě Zeptej se osudu  a také silovým stylem zpěvu (i když Oldřich Krejčoves není žádný excelentní zpěvák a nemá ani na Václava Bartoše z FruFru ani na svého kapelního kolegu Matěje Rupperta, který zde jako host exceluje v princeovsky funkové The Memories).

Obecně hudební složka na albu svou kvalitou předčí textovou část. Krejčoves je zkušený instrumentalista a na svém albu dokazuje, že není pouze mistrem jediného nástroje, ačkoli právě kytara na sebe strhává pozornost nejčastěji (srovnejte například sólo v Prezidentovi a „kvákání“ v následující Olelali). A tam, kde píseň zdánlivě zní jako „obyčejný rock“ situaci zachraňuje zajímavá rytmika (Už jen spi). Rozdíl mezi zajímavou hudbou a poměrně prázdným textem je zřejmý v klipové písni Voda tvá, jejíž poselství nezachraňuje ani vtipné použití nářečního tvaru v rýmu „Máme čas, nechvátej / nejmíň do půl desátej“.

V textech obecně ruší odbyté – často gramatické – rýmy („já nechci bejt prezident / nejsem ani disident / já nechci bej prezident / těch je tu fakt regiment“; „jak jsou ženy citlivý / tak jsou taky dychtivý“). Originálního obratu se dočkáme jen občas (Olelali) a ani v tom případě nejde o žádnou velkou poezii. Jednou z mála výjimek je úvodní Zeptej se osudu se zajímavou myšlenkou „vyvolávání ducha Mejly Hlavsy“, i když i tento text by si zasloužil řemeslné dotažení.

Vracím se k původní otázce: Komu je album Okreje určeno? Pokud bylo zamýšleno jako sice rocková, ale přesto mainstreamová záležitost, chybí mu více snadno zapamatovatelných motivů, jasné hity. Pomalé Náhody s Danem Bártou to nezachrání. Mělo-li jít naopak o alternativní nahrávku pro milovníky zmíněných FruFru a dalších neortodoxně rockových uskupení, chybí větší ponor do textové poetiky a možná i ještě větší rozkročení mezi žánry (tedy víc úkroků stranou od rocku). Takto album Je to důvod vyznívá spíše jako kuriozita – jako sólový projekt dobrého muzikanta, který chtěl ukázat, že si zvládne napsat a natočit písničky sám. Zvládl to, za výsledek se rozhodně nemusí stydět, ale obávám se, že kromě skalních fanoušků si na toto album za deset let skoro nikdo nevzpomene.

Vydavatel: Indies Scope Records
Rok vydání: 2008
Žánr: rock
Celkový čas: 50:08