Ohlédnutí za Honeggerem

27. listopadu roku 1955 zemřel francouzský skladatel švýcarského původu Arthur Honegger. Studoval v　Paříži a brzy se proslavil, takže si mohl dovolit pouze komponovat a žít z　výnosu svých skladeb. Sám o nich řekl: “Hudba musí změnit charakter, stát se přímou, prostou, ráznou. Snažil jsem se být přístupný člověku z　ulice a zároveň zajímavý pro hudebníka”.  Jeho dílo můžeme rozdělit na komorní, symfonické, oratoria, a na scénická díla – kam patři devět baletů a opera. Vedle světoznámého oratoria Král David stojí nádherná Vánoční kantáta (jeho poslední dílo), kterou si budete moci vychutnat zhruba za měsíc. Další dvě oratoria vytvořil na libreto Paula Claudela. Jsou to Tanec smrti a dnes nejznámější  Jana z　Arcu na hranici z　roku 1941. K　symfoniím, kterých vytvořil celkem pět, se řadí ještě kratší symfonické skladby: Pacific, Rugby a dva instrumentální koncerty.

Polední Hudební siestu v den výročí uvede věta pro orchestr Pacific 231. Název po tehdy nejmodernější rychlíkové lokomotivě dostala  až po dokončení. Po této zvukomalebné orchestrální skladbě se vrátíme o rok zpět. Otevřeme dílo inspirované starozákonní postavou krále Davida – symfonický žalm ve třech částech nazvaný Král David. Na programu je jeho závěrečná část nazvaná Smrt Davidova. Pokračovat budeme další neméně významnou skladbou Arthura Honeggera, kterou je jeho Liturgická symfonie. Jedná se o v　pořadí třetí symfonii, která vznikla hned po ukončení druhé světové války. Úvodní věta Dies Irae – Den hněvu má podle slov autora představovat: “bouři, jež všechno slepě a zuřivě boří a odnáší”. Následuje Adagio s　podtitulem De profundis clamavi – Z hloubi volám, které ztvárňuje lidské zoufalství i naději. Závěrečná věta Dona nobis pacem začíná pochodovým rytmem, který vyústí v　třikrát opakovanou prosbu Dona nobis pacem – Daruj nám pokoj – a končí modlitbou, ve které se autor od hrubosti světa obrací k　Bohu. Náš poslech Honeggerových skladeb zakončí “Věta pro orchestr”.