Tipy Jitky Skřičkové

1. Chci se s Vámi podělit o mimořádný hudební zážitek, který jsem si odnesla z jednoho koncertu duchovní hudby. Koncem dubna letošního roku slavil Sušický dětský sbor čtyřicáté výročí svého založení. Protože ze Sušice pocházím a sborem jsem také prošla, nemohla jsem si samozřejmě oslavy nechat ujít. Čekala jsem dobrou muziku v kvalitním provedení, ale to, co jsem měla možnost slyšet v neděli 26. 4. 2009 v děkanském kostele sv. Václava, předčilo všechna moje očekávání. Od 11 hodin se uskutečnila premiéra skladby Requiem z pera Aleše Březiny, ředitele Institutu Bohuslava Martinů, napsaná přímo pro Sušický dětský sbor. Kompozici pro sbor (účinkovali bývalí členové SDS i současní zpěváci místního sboru dospělých, Svatoboru) a pět zobcových fléten doprovodila na varhany Markéta Schley – Reindlová. Někdejší člen SDS Aleš Březina vytvořil bezesporu mimořádné dílo. Nedokážu sice odborně posoudit jeho hudební kvality, ale celkové vyznění a působení jistě ano. Domnívám se, že umělecké dílo má podporovat obrazotvornost, vyvolávat nejrůznější emoce, působit nejlépe na všechny naše smysly. Jako bychom se tónů (linoucích se v tomto případě prostorem původně gotického chrámu) chtěli dotknout nebo je zachytit a schovat v dlani, jako by s sebou ony tóny nesly velmi příjemnou chuť a vůni... Všechna moje „kritéria“ Requiem skutečně splnilo. Zasáhlo nejen mé uši, ale skutečně celé tělo, vybídlo k přemýšlení a velmi přesně vyjádřilo, co je podstatou requiem. Jen si neumím představit, jak bych třeba prožívala mši, když by se přímo během ní Březinova skladba hrála. V takovém případě by jistě hudební zážitek přebil vše, co se při bohoslužbě odehrává... :-)
2. V rámci letošního ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov jsem měla možnost vyslechnout celou řadu skvělých skladeb a pozoruhodných interpretů. Neobyčejný dojem na mě udělalo vystoupení maďarské folklorní zpěvačky jménem Palya Bea (1. 8. 2009). Kromě folklóru své země se mladá interpretka nechává inspirovat také jazzem, cikánskou, indickou či perskou hudbou, což její projev nesmírně obohacuje. Zvukově netradiční vystoupení – hluboké i velmi vysoké hrdelní tóny, které jakoby v sobě nesly dědictví Tatarů prohánějících se před stovkami let po maďarských stepích – čekal asi málokdo. Já také ne a o to víc jsem byla potěšena! V druhé části večera se představil maďarský Taneční soubor Kéve. Mladí tanečníci, zpěváci i muzikanti doslova vtáhli do svého programu i publikum, čímž večer maďarských inspirací skvěle završili. První srpnový den jsem se tak v českokrumlovské Pivovarské zahradě cítila jako v samém srdci země tradičních gulášů a čardáše.
3. K dalším tipům se vyjádřím už spíše telegraficky. Že Český Krumlov nabízí skutečně kvalitní kulturní zážitky, dosvědčují i každoroční Slavnosti pětilisté růže. Z letošní hudební nabídky mě nejvíce oslovilo vystoupení skupiny Exfanta z jihočeské Kaplice, která interpretuje především renesanční hudbu. V poslední době se zaměřuje také na folkrock, což jí určitě vůbec neškodí. Do doby 17. a 18. století mě zase přenesl komorní soubor Ritornello, jenž velmi přesvědčivě – hudebně i tanečně – ztvárnil nejrůznější podoby zábavy barokních měšťanů. 
4. A nakonec tip z úplně jiného soudku. Není to tak dávno, co jsem poprvé slyšela Eurosong z posledního CD Nigredo (2009) od Daniela Landy. Ať už si o autorovi skladby myslíme cokoliv, musím přiznat, že mě „evropský song“ přiměl k zamyšlení nad mnoha „samozřejmostmi“ dnešní doby…

Tipy Milana Tesaře

Jelena Frolova, Elmira Galejeva, Julija Ziganšina: Rozmarin šalfěj zvěroboj (ZAO). Společné album tří ruských šansoniérek nabízí jak autorskou tvorbu, tak tradicionály včetně ruských verzích anglických písní Scarborough Fair a Babylon. Krásný a čistý folkový projev. Pokud máte ruštinu stále spojenou s minulým režimem, odhoďte předsudky a zaposlouchejte se do tohoto zpěvného slovanského alba.

Cermaque: Dům slzí (Guerilla). Alternativní písničkář Jakub Čermák vystupuje pod pseudonymem Cermaque. Své první autorské album natočil ve spolupráci s Martinem E. Kyšperským z brněnské skupiny Květy (produkce a aranžmá) a dalším zkušeným muzikantem Tomášem Vtípilem (zvuk). Doporučuji všem milovníkům nevšedních aranží a netuctových písní.

Tim Eriksen: Northern Roots Live In Náměšť (Indies Scope). Záznam loňského koncertu amerického zpěváka z festivalu Folkové prázdniny z Náměště nad Oslavou. Eriksen se věnuje starobylému duchovnímu zpěvu sacred harp a kromě toho čerpá z tradiční hudby Nové Anglie. Jeho autorský folk je dřevní a přitom inspirativní.

Rajery: Sofera (Marabi). Madagaskarský písničkář Rajery byl hostem Folkových prázdnin v Náměšti letos. Jeho recitál jsem sice neviděl, avšak dva roky staré album je velmi působivé. Máte-li rádi africkou hudbu, vyzkoušejte.

Různí: Ztracený ve světě (Indies Scope). Zatím moje album roku. Různí interpreti především alternativní hudby zpívají písně Oldřicha Janoty u příležitosti letošních šedesátin tohoto písničkáře. Zastoupeni jsou například Květy, Tomáš Kočko, Žamboši, HUKL, Traband, Jablkoň, Tara Fuki nebo Cimbálová muzika Stanislava Gabriela.

Pink Floyd: Division Bell (EMI). Ze svých starých hudebních lásek jsem se po letech vrátil k poslednímu studiovému albu Pink Floyd, které vzniklo v roce 1994. Ačkoli nesklidilo takový ohlas jako klasické desky ze 70. let, považuji je také za velmi povedené. A dramatická balada High Hopes je podle mě jednou z nejkrásnějších písní, které v dějinách rockové hudby vznikly.