Tipy Ondřeje Škocha

Už jako kluka mě zaujala skupina Queen. Silné melodie, rockový zvuk kytary Briana Maye a nesmírně pestrá aranžmá jsou pro mě stále velmi inspirující. Z jejich desek bych vyzdvihl hned tu první Queen,  protože to je opravdu velmi dobrý začátek. Z dalších to jsou A Night At The Opera, Hot Space, The Works, The Miracle a Innuendo.

Další skupinou, kterou poslouchám po celou dobu jejich kariéry, jsou U2. Záznamy jejich živých vystoupení mají fantastickou atmosféru a také duchovní rozměr. Vybírám alba The Joshua Tree, Achtung Baby, Pop a No Line On The Horizon.

Peter Gabriel a Paul Simon jsou mistři písňové tvorby. Gabrielovo Up a Simonovo Surprise jsou geniální alba.

Když jsem studoval na Konzervatoři Jaroslava Ježka jazzovou kytaru, byla pro mě jazzová hudba na prvním místě. Obdivoval jsem a stále obdivuji Johna Scofielda, Peta Methenyho, Mike Sterna a samozřejmě guru jazzové kytary Joe Passe.

Při studiu oboru kompozice jsem se přeorientoval na klasiku a propadl Janáčkovi, Dvořákovi a především Leonard Bernstain byl pro mě obrovskou inspirací.

V současné době sleduji se zájmem tvorbu zpěvačky P!nk a velkým objevem byla pro mě Hanne Huckelberg. Z nezávislé scény mě zaujal soubor Socalled a Amanda Palmer.

Z desek, které vyšly v roce 2011, mě velmi potěšili Tata Bojs a Stereo MC’s, kteří dokázali natočit desku plnou kvalitních písní se skvěle moderním zvukem.

Tipy Jana Novotného

Szmyrum a chechuum: Po naszymu. V bookletu tohoto alba kapelnice Barbora Baronová mimo jiné píše: „Už je to dávno, co jsem sedávala v Řece na lavičce a poslouchala větřisko, jak praštivě ohýbá stromy do kolen, co jsem jezdívala s dědou na chroboky na těšínský stav na jeho rozdrbaném červeném kole, a přes potok mívala nohy nahoru, abychom pak u rybníka mlčky pozorovali ondatry. Už jsou to léta, co jsem s bráchou stávala mezi ostružinami s utěrkou v ruce a čekala, až táta přinese zavíčkovaný rámek z hučícího úlu, abych vybraný med schovala před protestujícími včelami, a pak jej z pláství vydobývala skřípavým rumplováním klikou medometu. Ještě pořád slyším pod nohama křupat beskydský sníh i šustit srpnové obilí.“ – Písně z tohoto CD mě těší svou prostotou, zemitostí i lehkostí a přídechem čehosi dávného, přesto stále živého. Milý je též decentně pouťový obal.

První sníh (zhudebněné překlady básní Suzanne Renaud), hudba Ondřej Škoch, překlad Alice Škochová. Uvažoval jsem o tom, nemá-li písničkář či kapela přinejmenším z poloviny vyhráno, zhudebňuje-li verše osvědčeného básníka. Odpověď asi není tak jednoznačná. Zachovat věrnost autorově poetice, jeho text hudebně podpořit, a snad i sám sebe upozadit, vnímá možná muzikant jako práci méně svobodnou než „melodizovat“ text vlastní. Album První sníh mi však učarovalo. Neokázalý zpěv Ondřeje Škocha, podmanivé texty Suzanne Renaud v překladu Alice Škochové, citlivé a střízlivě pestré hudební pojetí.

Petr Eben, Religious Works – Solists, Czech filharmonic chorus, Lubomír Mátl:
PRAŽSKÉ TE DEUM 1989 pro smíšený sbor, 4 žestě a bicí
P. Eben: „Pro hlavní téma jsem použil vstupní motiv gregoriánského chorálu v kombinaci s odpovědí v soudobé hudební řeči…“
MISSA ADVENTUS QUADRAGESIMAE (1951)
„Původně psaná pro jednohlasý mužský sbor a varhany, vyjadřuje jistou strohost a asketičnost zvuku adventní a postní mše a zrcadlí tíživou atmosféru náboženského útlaku padesátých let, kdy skladba vznikla. S tím souvisí například pojetí Creda, které neilustruje jednotlivé články víry, nýbrž v jediném toku odhodlaně vyznává: Věřím – přes všechno. Obdobně Agnus Dei zazní jako výkřik zoufalství tohoto století.“
ARIE RUTH pro nižší hlas a varhany (1970) „je zhudebnění jednoho z nejdojímavějších textů Starého zákona. Je to velepíseň oddanosti, vyznání věrnosti až za hrob: Kamkoli půjdeš ty, půjdu i já“.
VESPEARE (Nešpory) pro smíšený sbor a varhany (1968)
DVĚ INVOKACE NA SVATOVÁCLAVSKÝ CHORÁL pro trombón a varhany (1988)

Tipy Milana Tesaře

The Little Willies: For The Good Times (EMI). Novinka vedlejšího projektu zpěvačky Norah Jones mě uchvátila na první poslech. Zřídkakdy se mi tak napoprvé líbí deska ve stylu country.

Mother Tongue (Helicon). Izraelský producent a skladatel Effi Shoshani oslovil zpěvačky z několika zemí (mj. i Češku Karolínu Kamberskou) a požádal je, aby mu zazpívaly lidovou píseň ve svém jazyce. Vzniklo podmanivé album, z kterého dýchá exotika i přirozenost ženského zpěvu.

Árstíðir: Svefns og vöku skil (vl. náklad). Islandská skupina Árstíðir mě nadchla už svým prvním albem z roku 2009. Severská pohoda a klid na mne dýchá i z novinky.

Björk: Biophilia (Universal Music). Island podruhé. Björk sice své nové album vydala v několika formátech včetně interaktivních aplikací pro chytré telefony, avšak její charakteristický rukopis zůstává stejný a přes výzvu k vlastnímu dotvoření písní mají novinky co říci i tak, jak je autorka natočila.

Lenka Dusilová: Baromantika (100Promotion). Nové album čím dál lepší zpěvačky Lenky Dusilové se do mého osobního přehledu nejlepších alb roku 2011 nedostalo pouze proto, že jsem je do rádia dostal pozdě. Tímto je tedy na jednu z nejlepších desek uplynulých 12 měsíců dodatečně pasuji.

Hugh Laurie: Let Them Talk (Warner Music/Supraphon). Dr. House jsem nikdy neviděl. Debutové sólové album jeho hlavního hrdiny, britského herce Hugha Laurieho, je však solidní bluesová deska, kterou nenatočil žádný „herec a trošku taky zpěvák“, ale muzikant, který přesně věděl, co a proč chce zpívat a který na to má…

V souvislosti s chystaným profilem Milese Davise se proposlouchávám nahrávkami tohoto génia jazzové trubky. A při natáčení a následném zpracovávání rozhovoru s baskytaristou Darrylem Jonesem jsem se vrátil k Rolling Stones.