Naše tipy: Co posloucháme v červenci 2011
V červenci se s vámi o svou oblíbenou hudbu podělí muzikant, kapelník skupiny Květy a spolupracovník Proglasu Martin Evžen Kyšperský, moderátorka a redaktorka Marie Machynková Pokorná a hudební redaktor Milan Tesař. Diskuse pod článkem je otevřena pro vaše tipy.
Tipy Martina E. Kyšperského
Radiohead – King of Limbs
protože překvapili, a to, co se zdálo jako špatně uchopitelná deska, je nakonec nejen hypnotická magie, ale i úplná zásobárna hitů.
PJ Harvey – Let England Shake
protože to je jediné album věnované tématicky válkám (a citelně pochopitelně proti nim), které je zároveň popové i progresivní a jasně geniální, strašná síla.
ZU – Carboniferous
Instrumentální trio saxofon–baskytara–bicí. Spousta energie, vlastně jazz, ale s hardcoreovým nasazením a zvukem. A jako host hlasový ekvilibrista Mike Patton
OTK – Okolo
Zatím poslední album kapely Ondry Ježka. Taky se vybarvuje s každým poslechem a zvuk by se dal kousat. Místo textů spíš slogany a v Česku málo slýchaný drive.
Oldřich Janota – Ora pro nobis
Některé písně z té desky se mi dostaly pod kůži. Oldřich má za sebou spoustu fází. Folkové začátky, podivnou kapelu s harmoniem a sitár (asi tak o sto let dřív, než někoho napadlo dělat takové sestavy…), minimal ambient s Richterem a Fidlerem, spirituální trio s manžely Havlovými, hraní s bubeníkem Konopáskem… a teď vystupuje s několika zpívajícími ženami a svou dcerou. A pořád to je cesta někam. Největší a nejpoctivější český básník ve službách hudby. Zní to pateticky, ale myslím to úplně vážně.
The Tallest Man on Earth – Wild Hunt
Úplně parádní a střídmá folková deska zatím nepříliš známého písničkáře. Většinou jen kytara a zpěv. A písničky. Ale jaké!
Grinderman 2
Druhé album nové kapely Nicka Cavea. A stejně skvělé jako to první. Lze ho trošku chápat jako soundtrack k románu Smrt Zajdy Munroa, který Nick vydal také před časem a je stejně ostrý a mistrovský. Jestli vám chybí ten druh energie, jako když si něco hodně osolíte nebo opepříte a pak rovnou olíznete…
Tipy Marie Machynkové Pokorné
Z českých zpěváků u mě vede jednoznačně Kamil Střihavka, jehož hlas a projev obecně nemá podle mně v našem českém hudebním rybníčku konkurenci. Jako u málokterého zpěváka se mi líbí skoro všechny jeho písničky, ať už sólové, nebo s kapelou. Např. BSP – Černá růže, Země vzdálená, duet s Bárou Basikovou Když se snáší déšť a písně z muzikálu Jesus Christ Superstar, zvlášť když ho zpívá v originále, mívám pravidelně mrazení v zádech.
Další oblíbenec je Dan Bárta a ze starších pak Václav Neckář a Jiří Schelinger – jejich písničky se mi asi taky jen tak neoposlouchají.
Díky Proglasu jsem objevila rovněž několik zajímavých skladeb a interpretů – například duet Bende–Holubová – Tráva, kapelu Květy – Balón, Medvídek a Nejtišší kapela (což myslím zcela upřímně, nikoli „podlejzácky“, jak by se mohlo zdát vzhledem k tomu, že se v této rubrice moje tipy objevují vedle tipů Martina Kyšperského) a v neposlední řadě Clarinet Factory – Jedeš do Ameriky. Všechny tyto skladby si teď pouštím poměrně často.
Ze zahraničních interpretů mám ráda The Beach Boys, Jeffa Buckleyho a Jima Morrisona a The Doors.
Tipy Milana Tesaře
Především jsem ještě plný zážitků z letošních Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou. Zdaleka jsem nestihl všechny koncerty, které bych byl chtěl stihnout, ale britská skupina Lau, Lenka Lichtenberg s výbornou mezinárodní kapelou a portugalská OqueStrada určitě patřily k nejsilnějším koncertním zážitkům letošního roku.
Poslouchám samozřejmě novinky, ať už je to jazzové Vertigo, nový Čechomor, Ponorná řeka Vladimíra Merty nebo vynikající portugalský zpěvák António Zambujo.
Kromě toho si však v poslední době rád připomínám kapely, které jsem poslouchal na začátku 90. let: James, Inspiral Carpets nebo třeba The Beautiful South. Pamatujete si na úžasný klip k písni A Little Time? Nebo od téže kapely píseň Bell Bottomed Tear?
A víte, která píseň se mi honí v posledních dnech hlavou nejvíc? Je stará 10 let a její videoklip si pouštím pořád dokola. Píseň Ocean Spray napsal James Dean Bradfield z velšské skupiny Manic Street Preachers jako hořkou reakci na smrt své matky. Smutná melodie, trumpetové sólo a silný videoklip postavený na kontrastu emocí (Bradfield zhroucený po smrti milovaného člověka a oproti němu baskytarista Nicky Wire malicherně jásající nad stolním hokejem)… Podívejte se.
Naše tipy: Co posloucháme v červenci 2011
Často si pouštím náhrávky kapel, které jsem před měsícem viděl naživo ...
1] The Crooked Fiddle Band - Overgrown Tales [vlastní náklad, 2011], Austrálie
- Na koncertech této skupiny by se teoreticky mohli setkat posluchači metalu, folklóru,
klasiky a Jablkoně. Bicí, kontrabas, buzuki a housle, které obsluhuje virtuoska Jess Randallová.
Album nahrával Steve Albini.
2] Yemen Blues - Yemen Blues [LGM & Global Lev, 2011], Izrael/USA
- Orchestr, který v obsazení zpěv, arabská i severoafrická loutna, flétna, pozoun, trubka,
viola, cello a dvojí perkuse, interpretuje skladby svého zpěváka Ravida Kahalaniho. Amerického blues
v tom moc není, nejvíc tam slyším rytmy a melodie pouštních národů Blízkého východu a severní Afriky.
=Nezáleží odkud jsi, tvůj jazyk je mým jazykem,= je jejich poselství.
3] DumChak - Shiraya [vlastní náklad, 2011], Izrael
- Takhle průzračně zahraný klezmer jsem ještě neslyšel.
Na albu jako trio (Shlomi Mor-kytary, Omer Horowitz-klarinet, Liron Komashová-akordeon),
živě jako kvintet (včetně houslistky a hráčky na perkuse). Hrají vlastní skladby,
na albu čistě instrumentální. Potkal jsem je na ulici. Mírně pršelo. Izraelci, Němci, Moravané, ..., všichni
jsme se mačkali pod košatým stromem a bylo nám hezky.
Petr Švarc
Na Zahradě jsem si pořídil 2 CD které si pouštím pořád a nepřestává mě to bavit:
Šantré - 2+1
Devítka - Tři tvoří společnost
dále pak...
COP - XXX
Marien - Krajina v tobě
Esence - Folk you ................................


