Kapky: Mohyly (recenze CD)

Folková skupina Kapky z česko-moravské zemské hranice (z Červené Vody na Králicku) má na svém kontě alba Kořeny (2005) a Tóny v kapkách (2009) a nyní vydala novinku Mohyly (2015). Za graficky jednoduchým okrově-bílým obalem se skrývá deset příjemných písní na pomezí folku a nekomplikovaného popu s textem, které stojí za poslech. Přitom to nejlepší kapela nabízí hned na začátku své poměrně krátké desky.

První dvě skladby, Vinice a Mohyly, zaujmou solidními, lehce duchovními texty („jak říci slovo Bůh“), v nichž autor David Švestka dobře pracuje i s méně obvyklými výrazy („akrostich“). Obě skladby mají přesně to, co má mít jednoduchá píseň, která vychází z konzervativních folkových kořenů a přitom cílí na posluchače, kterému by pouhá kytara s kontrabasem nestačila. Píseň Vinice nabízí už v předehře náznak výrazné melodie, v Mohylách se jednoduchý kytarový doprovod střídá s (v rámci žánru) pompézním refrénem, který podporuje dobře čitelná basa a perkuse.

Všechny nástroje, tedy kytara Davida Švestky, kontrabas jeho bratra Pavla, klávesy Hanky Švestkové i perkuse Kláry Macháčkové, mají na albu své místo a v jednotlivých písních v různém poměru vyplouvají na povrch. Kapele se díky jednoduchým a přitom funkčním aranžím podařilo natočit album bez hostů, které je i tak dostatečně pestré. Slyšet je to například v rytmičtější písni Hej hejá, v níž elektrický klavír příjemně doplňuje akustické nástroje. Melodie, jak jsem už naznačil, jsou dostatečně výrazné, i když nijak zvlášť originální. Ovšem i tam, kde úvod písně zní jako jednoduchá etuda z klavírní školy (Tančírna), skupina píseň vyšperkuje aranžemi a změnami dynamiky.

Zpěv je poplatný žánru, tedy folkový, dobře srozumitelný. Střídání mužských a ženských sól a sborů také odpovídá zvolenému stylu, přičemž hlasy Kláry Macháčkové i obou bratrů Švestkových jsou velmi příjemný a dobře se doplňují. Mužský zpěv v jednotlivých písních připomene tu Jaroslava Samsona Lenka (Mohyly), tu – naléhavostí v jednotlivých verších – Karla Kryla (Jákobovi koně). Drobnou vadou na kráse jsou pouze špatně položené přízvuky v některých textech (Železný most nebo – bohužel – verš o pijácích v jinak výborném textu Vinice). Přes tuto formální nedokonalost se Kapky od svého posledního alba o pěkný kus kvalitativně posunuly. Dnes je řadím – například vedle Žalozpěvu z Vysočiny – k nejzajímavějším současným formacím českého mainstreamového folku.

Vyšlo vlastním nákladem
Rok vydání: 2014
Žánr: folk
Celkový čas: 35:04

www.kapky.com