Zpěvácká kariéra Věry DOMINCOVÉ je neodmyslitelně spjata s Uherským Hradištěm, kde se narodila, kde celý život žije, pracuje a také zpívá; svou zpěváckou kariéru započala v sedmnácti letech v Hradišťanu a – ačkoli to nebylo jediné hudební těleso, se kterým účinkovala – v Hradišťanu také své pěvecké mistrovství po dvaačtyřiceti letech spolupráce dovršila. Brzy si jí ovšem všimli i jinde: spolu s cimbálovou muzikou horňáckého primáše Joženy Kubíka nastudovala zájezdový pořad a s Horňáky si zazpívala i v hraném filmu Ještě svatba nebyla (1954). Když v 60. letech minulého století započala v BROLNu éra tzv. sólistů (a primášů) z oblastí, patřila k prvním osloveným z Uherskohradišťska a v brněnském studiu tehdejšího Československého rozhlasu natočila za patnáct let několik desítek titulů; dodnes se ovšem dochoval jenom zlomek z nich. Počátkem šedesátých let hostovala i v Cimbálové muzice Viléma Zahradníka. Těžištěm jejího pěveckého působení ovšem zůstával Hradišťan: spolu s ním získala v roce 1980 druhé místo v kategorii Sólová zpěvačka na Mezinárodním folklórním festivalu v polském Zakopaném, s Hradišťanem zpívala na řadě LP desek – Hraje a zpívá Hradišťan (Panton 1972), Byla vojna u Slavkova (Panton 1982), Od večera do rána (Panton 1984), Zbojné písně moravské (Supraphon 1986), Za horama za lesama (Supraphon 1990) a několika dalších. S Hradišťanem nahrála i své jediné profilové album: v roce 1989 u Pantonu vyšla LP deska Hradišťu, Hradišťu s podtitulem Lidové písně z Uherskohradišťska (v reedici pak vyšlo na CD u Supraphonu v roce 2002) – ovšem jméno Věry Domincové, zpěvačky jedenácti z celkových patnácti titulů alba, je zbytečně skromně ukryté v tiráži. Předvádí se tu ovšem ve vrcholné pěvecké formě, několika skvostnými ukázkami jedinečné barvy, ryzí čistoty a pronikavé intenzity jejího snadno rozpoznatelného hlasu rádi potěšíme i naše posluchače. Za připomínku stojí rovněž televizní medailon Zpívá Věra Domincová, kterým v roce 1985 natočil zpěvaččinu poctu režisér Milan Peloušek.

O rok později se podobného televizního holdu (dokonce od stejného televizního režiséra) s názvem Zpívá Lubomír Málek dostalo i o deset let mladšímu půlkulatému jubilantovi Málkovi, jednomu z nejvýraznějších představitelů lidového muzicírování uherskobrodského regionu. Výborný zpěvák, primáš a dlouholetý vedoucí Cimbálové muziky Olšava, multiinstrumentalista (kromě houslí ovládá i klarinet, cimbál a kontrabas – na ten hrával během vojenské služby v muzice Jánošíku), hudební upravovatel i dramaturg Lubomír MÁLEK je podobně jako Věra Domincová celoživotně spjat se svým rodištěm a s lidovou písní rodného regionu – v jeho případě Uherskobrodského Dolňácka. Rodák z Korytné začínal s folklórem v rodné obci: jako třináctiletý houslista nastoupil v roce 1958 do souboru Korytňan a vydržel v něm až do nástupu na vojnu. Ve čtrnácti (1959) se stal houslistou cimbálové muziky folklorního souboru Olšava v Uherském Brodě a hraje a zpívá s ní doposud (roku 1970 se stal primášem). I v jeho případě je hlas, vysoký jasný tenor, nezaměnitelným poznávacím znamením – mimo jiné získal bronzovou medaili v Prix de musique folklorique de Radio Bratislava za pěvecký výkon v nahrávce sady sedláckých z Korytné (to už byl, podobně jako jeho starší kolegyně Věra, častým sólistou BROLNu). Jak doloží i náš výběr, z rodné Korytné už dávno vykročil nejen k Nivnici a k Uherskému Brodu, ale i pod Javořinu a pod Lopeník, tedy k písním straňanským a kopaničářským. Právě zde, na hranicích se Slovenskem, našel a oživil celou řadu nádherných lidových písní. V našem výběru kromě Olšavy a BROLNu zazní další Málkova „srdeční“ muzika, slovenský OĹUN (bratislavská obdoba BROLNu) – ale spektrum Málkova pěveckého působení je daleko širší: sluší se připomenout Jánošík (dnes Ondráš), Hradišťan nebo CM Jaroslava Čecha. Zpěvácky participoval na téměř třech desítkách hudebních nosičů; náš pořad vybíral z trojice pozoruhodných alb vydaných v rozpětí let 1997-2002. Jako první vyšlo Dívča z Javoriny (podtitul Lidové písně z Moravy a Slovenska) u  valašskomeziříčského vydavatelství LM Music, solidní výběr z Málkova repertoáru; o rok později následovala Kytice z Uherskobrodska u brněnského Gnosis, reprezentativní výběr lidových písní a tanců z Uherskobrodského Dolňácka a moravských Kopanic. Jako třetí „osobní“ album připravila CD Hrajte mně, husličky (s podtitulem Lubomír Málek v písních Uherskobrodska a Kopanic), k vydání u Radioservisu (2002) pro svého otce Lubomíra Jitka Málková; čerpala především z hudebního archivu Českého rozhlasu v Brně a pečlivým sleevenote, obsáhlým bookletem (s přehršlí osobních vzpomínek otcových i pamětníků jeho hudební dráhy) a výběrem fotografií povýšila album na cenný hudební dokument. Podala tak přímý důkaz o (kromě muzicírování) první a největší lásce Lubomíra Málka – o jeho rodině: spolu s chotí Jarmilou vychovali dvě dcery, které se – pokud se jedná o lásku k muzice vůbec a k rodnému regionu zvláště i o pěvecké nadání – výrazně potatily. Příjemné hlasy obou mladých dam, Jitky Málkové-Novotné a Taťány Málkové-Rozkovcové, pro něž se hudba stala povoláním a lidová hudba po rodičích celoživotní zálibou, uslyšíme ve dvou ukázkách v rodinném triu s otcem Lubomírem.

Helena Bretfeldová

autor fotografií: Miroslav Potyka