Jaromír Navrátil & Nové měchy: Pěkný břeh (recenze CD)

Název skupiny Nové měchy si možná vybaví ti z vás, kdo sledovali domácí křesťanskou scénu v druhé polovině 90. let a třeba odebírali tehdy vycházející časopis Tón. V roce 1999 kapela vydala své debutové album se zhudebněnými starozákonními texty (z Žamů, Písně písní nebo Izaiáše), které se žánrově naprosto vymykalo všemu, co čeští muzikanti-křesťané do té doby natočili. Pro posluchače odkojené Učedníky to bylo příliš intelektuálské a pro rockové publicisty… také příliš alternativní („Výsledek působí jako záznam jamu hudebníků, kteří většinou nevěděli, co hrát,“ kritizoval Alex Švamberk v Rock & popu).

Uplynulo 12 let a Nové měchy jsou zpět v novém složení a s novým konceptem. Z původní sestavy zůstal pouze zpěvák, autor a kytarista Jaromír Navrátil. Jeho někdejší hlavní „parťák“ Tomáš Rossi se natáčení novinky zúčastnil jako host (klávesy, akordeon, kaval, flétny, tamburína, djembe, darbuka, cajón, udu), avšak kmenovou sestavu Nových měchů dnes vedle Navrátila tvoří Ivo Sedláček (bicí), Lukáš Hradil (baskytara) a Jiří Balcařík (kytary, klávesy), tedy relativně známá jména. Nové měchy tedy víc než dřív připomínají regulérní kapelu a možná i díky tomu tentokrát není na místě další stará Švamberkova výtka: „Kdyby ovšem Nové měchy dokázaly napsat kloudnou melodii“. Písně na albu Pěkný břeh se sice nevyznačují několikaoktávovým rozsahem a nečekanými melodickými ozdobami, avšak v rámci alternativního rocku, kam desku řadím, jsou dostatečně zpěvné.

Nové měchy své druhé album sestavily ze samých zhudebněných žalmů, převzatých z Ekumenického překladu Bible. Nutně se tak nabízí srovnání s Oborohem, který se této disciplíně věnuje dlouhodobě. Verze Jaromíra Navrátila a jeho skupiny jsou méně přímočaré, alternativnější, proaranžovanější, ale tím pádem i méně hitové. Píseň Volám k Hospodinu, na rozdíl od známé rockové verze Oborohu až nepřirozeně pomalá, připomíná Vladimíra Václavka, chvílemi zpívajícího přes telefon. Závěrečná Chvalte Boha v jeho svatyni je zaranžovaná jako v rámci možností veselá kombinace reggae, funku a latinskoamerických rytmů. Úvodní Mé srdce je připraveno, Bože začíná jako zdařilá kombinace noisu a folku, přičemž zpěv je spíše folkový, zatímco hudba postupně vygraduje do ještě plnějšího tvaru.

Žalmy v podání Nových měchů jsou dobrodružné. Proti staletími prověřeným textům, jejichž poselství zůstává i dnes platné, stojí moderní hudba, která se proměňuje nejen píseň od písně, ale s železnou pravidelností i v rámci jedné skladby. Tím je zaručeno, že i když písním chybí hitové refrény (žádné zpěvné „Ne nás, Hospodine, ne nás ale svoje jméno oslav“ jako u Oborohu), při poslechu se zaručeně nebudete nudit.

Celkovou žánrovou roztříštěnost alba však přece jen vnímám jako negativum. Chtěl bych doufat, že třetí album Nové měchy vydají dříve než za dalších dvanáct let a že si do té doby najdou svůj jasně čitelný styl. Vadí mi také moravská výslovnost („odpověZ nám“) a občasné neuhlídané frázování (obrácený přízvuk „zvukem polNIce“). Ale celkově jde o velmi dobré album – se všemi kontrasty, gradacemi a napětím, které přitom nepřehluší textové poselství.

Rok vydání: 2011
Vydavatel: Rosa Music
Žánr: žalmy
Celkový čas: 47:39

Webový profil kapely s možností poslechu písní: http://bandzone.cz/novemechy