Galerie Krtků podeváté

Festival Zahrada se od roku 1998 koná v Náměšti na Hané a Krtky dostávají každý rok kapely na prvních třech místech podle hlasování diváků, dále jeden písničkář nebo dvojice – také podle diváckého hlasování – a poslední cenu uděluje pořadatelský štáb.

V roce 2010 se vítězem Zahrady stala jihočeská skupina Shivers, která v té době fungovala přesně 10 let. Hraje směs folku a takzvané keltské hudby. Tvoří ji Štefan Schwarc, který hraje na kytaru, buben bodhrán a cajón, Julie Režná na housle a flétny, její sestra Barborka Schwarcová na flétny, bodhrán a další rytmické nástroje, Martin Dráb hraje na kytaru a buzuki a na kytaru dále také zkušený hráč na akustickou kytaru Slávek Hanzlík.

Na druhém místě skončila v roce 2010 skupina Hluční sousedé z Kopřivnice, jejíž základ tvoří mezinárodní duo Jirka Martinů a francouzská zpěvačka Céline Bossu. Potkali se na ulici v Lyonu, kde Jirka ještě s kamarádem houslistou Martinem hráli na ulici. Jirka líčí: „Lyon měl být původně pouze průjezdní stanicí naší cesty směrem na jih Francie. Célinka nás slyšela zpívat, líbilo se jí to a zeptala se nás, jestli by si s námi mohla zazpívat nějakou písničku. Vybrali jsme píseň What’s Up od kapely 4 Non Blondes, a když jsme pak slyšeli Célinčin skvělý hlas, dohodli jsme se, že se sejdeme i další den a zahrajeme si společně. Tím to všechno začalo. Célinka se rozhodla cestovat a vystupovat s námi, a tak vznikla skupina Loud Neighbours, původně jako trio. Martin později dostal nabídky hrát v již známějších francouzských skupinách, a tak jsme nakonec pokračovali jen jako duo.“ Tři roky takto Jirka a Céline cestovali po Evropě. „Užívali jsme si hudbu a tento nezávislý a svobodný styl života,“ vzpomínají. Hráli známé písně od 60. let po současnost a postupně začali pracovat i na vlastních skladbách.“ Aktuální album La femme papillon obsahuje výhradně autorský repertoár a vedle Céline a Jirky na něm hrají basista Ondřej Růčka a na perkuse Milan Kratochvíl.

Na třetím místě v diváckém hlasování skončila skupina Zhasni z Nového Boru, která o rok dříve natočila ve spolupráci s Karlem Markytánem coby hudebním režisérem své první album Je to tak nutný. Na jeho adresu později prohlásil člen skupiny Kuba Horák, držitel ceny Proglasu Za krásu slova: „Převládá v nás radost z toho, že se parta ryze amatérských muzikantů vůbec něčeho takového, jako je deska, dočká, že je schopna dát dohromady vlastní melodie a texty a sama je interpretovat. Když k tomu přičteme, že se to CD i někomu líbí, radosti neubývá.“ V posledním roce z kapely odešla autorka části repertoáru Irena Vaňková a Zhasni natočili svou druhou desku, která by měla vyjít v březnu 2012.

V kategorii písničkářů a dvojic v roce 2010 vyhrálo ostravské duo Sova & Slamák. V rozhovoru pro časopis FOLK chválil Kuba Slamák svého kolegu Milana Sovu s humorem sobě vlastním: „Podle mě je mezi písničkáři jedním z nejlepších, bohužel je trochu nedoceněný. Vždycky se bavím, jak se od něj Žamboch snaží něco okoukat, a stejně mu z toho nakonec vyjdou Znakoplavky.“ Největším hitem dua je píseň Erazim Hauer. Na otázku, jak tato píseň vznikla, pánové odpověděli: „Někdy skládáme písně v hospodě. A ten Erazim, to byl takový hec, kdy jsme se bavili o tom, jestli lze v ostravském dialektu napsat píseň na jeden rým, aby měla hlavu a patu a nebyla to úplná nuda. Takže jsme sedli, řekli si, o čem to má být, a začali jsme psát, škrtat, hádat se, čí část textu je lepší, a licitovat s jednotlivými verši.“

Zatímco diváci na festivalu Zahrada hlasují zvlášť pro kapely a zvlášť pro písničkáře nebo dua, pořadatelský štáb svého Krtka vybírá ze všech soutěžících – a to až jsou známy výsledky diváckého hlasování. Jde tedy o jakýsi doplněk, ocenění někoho, kdo se třeba v diváckém hlasování umístil těsně pod stupni vítězů, ale ocenění si zaslouží, často i za svou dlouholetou práci. Takto získal cenu v roce 2010 písničkář a bluesman Jiří Míža, jeden z nejstarších a nejzkušenějších účastníků soutěže. Jiří vyrostl na lidových písničkách a později se od Chladila, Matušky a dalších podobných propracovával k české podobě country a bluegrassu v podání Greenhorns a Rangers. „To mi bylo asi třináct a začal jsem chodit do skautského oddílu. Starší kluci hráli na kytary a to byl první impulz k tomu, abych se na tu kytaru učil hrát, a mohl tak zapadnout mezi ty starší,“ říká. V současné době nejen hraje, ale také poslouchá především blues. „Vydržím je poslouchat hodně hodin za sebou,“ líčí a dodává: „V autě mám pak například Dylana, Tracy Chapman, Bruce Springsteena. Když nespěchám, je skvělá i klasika. A vedle rocku nebo jazzu si poslechnu i některé ulítlé muzikanty, kteří za svou přednost považují neumětelství na nástroj. Záběr mám široký a rozdíly jsou jen v čase, který poslechu jednotlivých žánrů věnuji. Mám rád melodičnost i virtuozitu a vychutnám si i pěkný hlas.“

V roce 2011 získala nejvíc diváckých hlasů olomoucká skupina Bujabéza, jedna z kapel, které hrají folkrockové úpravy lidových písní. Na otázku, čím se Bujabéza liší od Čechomoru, Koňaboje a dalších podobných kapel, odpověděl kapelník Jan Sítař: „Jsou samozřejmě kapely folklórní, které lidové písně interpretují tak, jak se nejspíš hrávaly kdysi, a na druhé straně stojí skupiny, které z lidovek dělají bigbít. Ani jedno z toho není našim cílem. Je pravda, že máme rytmickou sekci, jak má být – baskytaru a bicí –, na druhé straně ale celkový sound zjemňuje zvuk piána, akordeonu a akustické kytary. Na většině akcí, kam se dostaneme, jsou relativně mladí posluchači, kteří reagují spíše na rytmičtější záležitosti. To si pak člověk řekne: Super, lidem se to líbí, dáme jim, co chtějí.“

Na místě druhém skončila pražská kapela Passage. Ta vznikla rozšířením původního Dua Passage, které tvořili Jarda Kuchař a David Watzl. K nim se v roce 2008 přidal Martin Kasa na flétny, saxofon a klarinet a Honza Klupka na baskytaru a také zpěvačky Markéta Šiffelová a Petra Štěpánková. Po Petřině odchodu se počet členů ustálil na pěti členech a kapela si začíná říkat zkráceně Passage. V letech 2010 a 2011 skupina vystoupila na řadě festivalů včetně finále Porty nebo právě Zahrady.

Na třetím místě se v diváckém hlasování na Zahradě 2011 umístila znojemská kapela Lucrezia Borgia v čele s milovníkem pověstí a mýtů Antonínem Macečkem. V Náměšti na Hané se kapela představila ve své rockovější podobě, ale kromě toho stále vystupuje i akusticky na trzích a městských slavnostech. V prvních letech své existence skupina koncertovala intenzivně po Rakousku a až poté si našla cestu i na české festivaly, jako jsou Folková růže nebo právě Zahrada.

V kategorii písničkářů zvítězil Jiří Motyčák, známý jako Monty. Původně člen folkových a alternativních kapel, který se z Ostravska přesunul na jih Moravy, se – jak říká – „alibisticky zbavil spoluhráčů a začal vystupovat sám, protože je jednodušší starat se jenom o jednoho muzikanta“. Tato izolace však není absolutní. Monty s oblibou vystupuje se spřízněnými muzikanty, po vyhlašování výsledků na Zahradě si na hlavním pódiu zazpíval se zpěvačkou Bujabézy Zuzkou Mimrovou, předvánoční koncert měl v Brně se skupinou D.N.A. a v sezóně 2011 se na festivalech představil také jako člen písničkářského uskupení Spolu – s Honzou Žambochem a Arnoštem Frauenbergem.

Cenu pořadatelského štábu získala na festivalu Zahrada 2011 skupina Alibaba z Horky nad Moravou. Na Proglasu poprvé hrála živě už v roce 2003, její písně několikrát bodovaly v naší hitparádě a její kapelník Mirek Vepřek je dalším z držitelů ceny Proglasu Za krásu slova. Alibaba se může chlubit prvním místem z Porty, dvojnásobným vítězstvím na Mohelnickém dostavníku a od roku 2011 také Krtkem ze Zahrady. Kapela prošla několika výraznými personálními změnami. Od country se přes elektrifikovanou bluesovou sestavu propracovala k akustickému swingovému zvuku, který ji velmi sluší.