Eskamotër & Echo Orchestr: Pohled do ulice (recenze)

Se Slávkem Hamaďákem jsem se naposledy potkal před více než deseti lety. V té době se jako producent a autor písní podílel na albu pop-rapové skupiny Satelit Kanibal. Ještě dříve, do roku 1998, působil v kultovní kapele Piráti. Protože se obě zmíněné formace míjely s mým hudebním vkusem a záběrem, nevěnoval jsem zprvu větší pozornost zprávám o Hamaďákově návratu mezi aktivní muzikanty. Stačil však jediný poslech alba Pohled do ulice, které někdejší Pirát natočil pod přezdívkou Eskamotër, a bylo mi jasné, že mám co do činění s jedním z letošních nejvýraznějších počinů na české písničkářské (!) scéně.

Eskamotër samozřejmě není klasický písničkář s kytarou, který by stále dokola omílal pár táborákových akordů. Akustická kytara je sice základním nástrojem alba, ale neméně důležitou roli hrají i další barvy: foukací harmonika, chvíli youngovská, chvíli dylanovská, trubka v rukou hostujícího Radka Círmana, violoncello (další host, Dita Holá) a především klávesy a bicí. Právě klávesista Tomáš Kahl a bubeník Roman Vrána tvoří základ doprovodného Echo Orchestru. Přitom víc než o orchestr nebo duo jde o jeden nedělitelný celek – rytmický doprovod osciluje od strojové pravidelnosti k folkrockové živosti, aniž by si posluchač vždy byl jistý, co hraje bubeník živě a co vychází z kláves.

Zatímco hudební doprovod se nese v moderním elektro-akustickém duchu, Slávek spíše vypráví, než zpívá, a tím dává vyniknout textům. Album Pohled do ulice je totiž písničkářské především z hlediska předávaného obsahu. A obsah se samozřejmě nemusí skrývat pouze ve slovech. V písni Strženi proudem (ano, takto se jmenovalo v roce 1992 debutové album Pirátů) si autor vystačí s úsporným textem o šesti verších a s malým tónovým rozsahem (ve stylu janotovského minimalismu). Přesto se posluchač po celé čtyři minuty nenudí, protože o gradaci se starají aranže (foukací harmonika, dvojhlas při první repetici). Naopak bohatý a významově košatý text má píseň Kdo ví proč?, v níž se autor od obecných filosofických úvah („Co chybělo, abych už nebyl…“) prozpívá k několikeré paralele – mezi principem mužským a ženským, tělesným a duševním, momentálním a dlouhodobým. V závěrečné Až budu na dně se Eskamotër jakoby vrací k tématu „strženi proudem“, ale také se představuje jako mistr obrazu („silou stovek mezků potáhne mě život dolů“).

Zajímavé textové obraty („některý věci tvoří malý souhvězdí“) patří k neoddiskutovatelným kladům alba. A i tam, kde na papíře (v bookletu) vypadá text jako kostrbatý („měsíc v citrónové měkké pleti / v květině z přístavu se po úplněk / tolik tolik touží brodit“), zvládá autor vše vybalancovat frázováním. Vnímám-li však album jako celek, chybí mi více výraznějších melodií a některým skladbám (např. Kdo ví proč?) by neublížilo mírné zkrácení.

Přes tyto drobné výhrady zdůrazňuji, že Eskamotër natočil příjemné a zajímavé album. Písničkářský proud, který nevzešel z čistě folkových festivalů, u nás ještě není zastoupen tak silně jako v anglosaském světě nebo v západní Evropě, kde všude patří ke klíčovým trendům současné klubové scény. I z tohoto důvodu si Slávek Hamaďák alias Eskamotër zaslouží pozornost. Jeho Pohled do ulice nemá náladou mnoho společného s Piráty a Satelit Kanibalem. Jde o pohled melancholický a zadumaný. Současně jde o pohled poučený. Pohled člověka, který svou hudební minulost neodhodil v dál, ale přetransformoval ji do nového, konzervativního a přitom velmi moderního tvaru. Pohled do ulice, kde se hiphoper bratří s folkařem a oba mají co říct.

Vydavatel: Indies MG
Rok vydání: 2013
Žánr: alternativa
Celkový čas: 55:06

www.eskamotermusic.cz