Dušan Holý & Musica Folklorica: Nejen zahrádečky (recenze)

V roce 2010 natočil instrumentální soubor Musica Folklorica album Rabudeň, rabudeň s profesorem a zpěvákem lidových písní Lubošem Holým (* 1930), který bohužel krátce po vzniku nahrávky zemřel. O pět let později se skupina v čele s cimbalistou Petrem Pavlincem a s primášem Miroslavem Kolaciou ve studiu sešla s Holého o tři roky mladším bratrem Dušanem (* 1933). V bookletu nového alba líčí Petr Pavlinec historii svého potkávání s touto žijící legendou moravské lidové hudby: „Moje matka mu dělala asistentku a inspicientku, a tak jsem mohl proniknout do zákulisí příprav pořadů. Absolvoval jsem s nimi výjezdy na řadu zkoušek folklorních skupin a byl jsem svědkem jak chvály dokonalé interpretace, tak tvrdé kritiky na adresu některých nespolehlivých jedinců.“

Album Nejen zahrádečky však není zajímavé pouze tím, že se na něm sešly špičky v interpretaci moravské lidové hudby z nejstarší žijící i z mladé generace. Profesor Dušan Holý zpívá skvostně i ve svých více než osmdesáti letech a jednotliví hráči Musiky Folkloriky hrají technicky dokonale a přitom s citem a nadhledem. To jsou těžko zpochybnitelné vstupy. Diskutovat se pochopitelně dá o dramaturgii alba, kterou však vtipně glosuje slovíčko „nejen“ v názvu alba. Předpokládám, že Dušan Holý vybíral písně, které měl prostě chuť si zazpívat. A přitom šel náročnější cestou, než aby jen vybral své nejznámější, nejoblíbenější než největší „hity“. „Jsem rád, že díky tomuto kompaktnímu disku ožilo několik písní pohybujících se na hranici přežití; v některých případech to byla práce téměř badatelská, mající i dokumentární charakter,“ píše Petr Pavlinec.

I když album obsahuje pouhých deset položek, písní zachycuje ve skutečnosti mnohem více. Vždyť jen závěrečná směs Před naším je zahrádečka přináší pět různých variant téhož tématu. Podobně například Veznem si já palicu sdružuje tři svatební nonsensové hříčky a Bystrá voda do Dunajka padała se skládá ze dvou různých písní. Album jako celek se zaměřuje na materiál z moravsko-slovenského pomezí (a Trenčín a Dunaj jsou v textech přítomny častěji než moravské reálie), ale dostane se i na romské písně (Baro brišind marel) nebo na specifickou kategorii písní „amerikánských“, tedy emigrantských (Počujtě, ľudia, čo vám poviem). Dušan Holý svým charakteristickým a na svůj věk velmi znělým hlasem vypráví příběhy, které kolovaly mezi venkovskými muži i ženami. Přitom z jeho úst nezní nepřirozeně ani skladba, kterou by mělo správně zpívat smíšené duo (Bystrá voda do Dunajka padała), a dokonce ani píseň zpívaná čistě v ženském rodě (Šohajíčku, čí si). A tam, kde sólistův hlas zní přece jen hodně roztřeseně (Veznem si já palicu), drží jej vysoko nad vodou jistota doprovodné kapely. Ta pochopitelně není doprovodná v pravém slova smyslu. Housle Miroslava Kolacii a jeho kolegů nebo viola Tomáše Janošky se krásně poslouchají (hra kapely v osmimutových „Zahrádečkách“ je prostě krásná), a i tam, kde se kapela trochu drží při zemi (Počujte, ľudia, čo vám poviem) neklesne pod laťku nadprůměru.

Album Nejen zahrádečky bylo nominováno na cenu Anděl v kategorii World music. Tam sice striktně vzato nepatří (jde o čistou lidovou hudbu a nikoli fúzi s jinými žánry), ale pro nedostatek jiných kategorii je dobře, že se mezi nominované dostalo. Těžko se Dušan Holý jako mistr tradice (v tom nejlepším slova smyslu) porovnává s novátory typu Ponku, případně s žánrově naprosto mimoběžnými Čankišou. A i když nominaci album Nejen zahrádečky nakonec ve výhru neproměnilo (přiznávám, že sám jsem hlasoval pro Ponk), mezi to nejlepší, co u nás v poslední době na poli lidové hudby vzniklo, bezpochyby patří.

Vydavatel: Indies Scope
Rok vydání: 2015
Žánr: folklór / lidové písně
Celkový čas: 43:05

www.musicafolklorica.cz