Dej Pán Bůh dobrý Štědrý večer

O Štědrém dnu. Napsala Božena Němcová.

Byl to zvyk jak v mlýně, tak v myslivně i na Starém bělidle, že kdokoli přišel na Štědrý den a Boží hod, jíst a pít dostal do sytosti, a kdyby byl nikdo nepřišel, babička byla by šla hledat hosta na rozcestí. Ale jakou radost měla tenkráte, když znenadání přišel před Štědrým dnem syn Kašpar a bratrův syn z Olešnice! Celého půldne radostí plakala a přes chvíli od pečení vánoček odběhávala do sednice, kde příchozí mezi dětmi seděli, aby se na syna podívala, aby se synovce zeptala, co dělá ten či ta v Olešnici, a dětem opakovala ne jednou: „Jak tuhle vidíte strýčka, tak byl v tváři také váš dědeček, jen že vzrůstu po něm nemá.“ Děti prohlížely strýčky se všech stran a velice se jim líbili, zvláště to, že mile na každou jejich otázku odpovídali.

Každý rok se chtěly děti postit, aby viděly zlaté prasátko, ale nikdy k tomu nedošlo; vůle byla dobrá, ale tělo slabé.

Děti menší se postavily k oknu, míníce, že Jezulátko musí jít okolo oken a že je uslyší. „Což nevíte, že není Jezulátka vidět ani slyšet?" pravila babička. „Jezulátko sedí v nebi na světlém trůnu a posílá dárky hodným dětem po andělích, kteří je přinášejí na zlatých oblacích. Neslyšíte nic než zvonků hraní."

Děti se dívaly do okna, nábožně babičku poslouchajíce. Vtom se kmitla okolo oken světlá záře a venku zazněl hlas zvonku. Děti sepjaly ruce, Adélka pak šeptala tiše: „Babičko, to světlo bylo Jezulátko, viďte?" Babička přisvědčila; vtom také matka do dveří vcházela, oznamujíc dětem, že v babiččině světnici jim Jezulátko nadělilo.

To byl shon, to bylo radosti, když viděly osvětlený, okrášlený strom a pod ním krásných darů! Babička sice neznala toho způsobu, mezi lidem se to nedělalo, ale líbil se jí; dlouho před vánocemi vždy už sama pamatovala na strom a dceři jej pomohla okrašlovat. „Hezký to zvyk a dobře, Terezko, děláš, žes jej zavedla; budou to někdy dětem krásné vzpomínky, až se octnou v trudech života. Na ten den si člověk dokonců v cizině nejraději vzpomíná."

Tu ozvala se zvenčí u okna pastýřská trouba. Nejdřív odtroubil melodii pastýřské písně kolední, pak začal zpívat. „Kdybych neslyšela té písně, ani by mi Boží hod nepřicházel tak veselý," pravila babička, poslouchajíc s potěšením.