David Evans: Evropa mi nabízí více příležitostí

Rozhovor s bluesovým hudebníkem a etnomuzikologem Davidem Evansem

Zabýváte se tradičním akustickým blues, ale v současné době ve světě dominuje elektrická varianta žánru. Je na Jihu Spojených států pro akustické blues ještě místo?

Ano i ne. Je tam spousta lidí, kteří hrají blues a říkají si bluesoví zpěváci nebo hudebníci. Ale tradice se vyvíjí z generace na generaci a z toho původního toho moc nezbylo. Z blues se stal revival a dnes je součástí mezinárodní populární hudby. I tradiční hudebníci tím pádem hrají častěji mimo tradiční oblasti tohoto žánru. Například já koncertuji často v Evropě, která v současné době nabízí pro amerického bluesového hudebníka více příležitostí než Amerika. Ale podobně se vyvíjejí i další staré hudební styly jako tango, kalypso, samozřejmě jazz… Stávají se součástí mezinárodní scény.

Nejen vy, ale například také Eric Clapton a další interpreti mají dnes v repertoáru písně od Roberta Johnsona, autora, který zemřel v 27 letech, ale po smrti se stal legendou. Čím fascinuje už několikátou generaci hudebníků?

Byl to velký skladatel a z mnoha jeho písní se staly standardy. Nejznámější je asi Sweet Home Chicago, ale napsal také I Believe I’ll Dust My Broom, Kindhearted Woman Blues, kterou nahrál Muddy Waters, dále Walkin` Blues, Crossroad Blues, kterou natočil například Elmore James. A řada rockových skupin hrála jeho písně. Byl to tedy velký skladatel, ale také mocný zpěvák se vzrušujícím hlase a silným citem pro rytmus. Na svou dobu byl velmi moderní. Použil řadu nápadu od starších muzikantů, ale přidal k nim trochu swingu. Inspiroval se tradicí bluesových pianistů, jejichž postupy převedl do hry na kytaru. Byl to tedy hudební inovátor. Navíc jeho život byl záhadný a záhadná byla tak trochu i jeho smrt. Díky tomu všemu je to tedy taková romantická postava. Já jsem jej osobně neznal, protože zemřel ještě předtím, než jsem se narodil. Ale znal jsem docela dobře dvě osoby, které se s ním znaly. Byli to Houston Stackhouse a Johnny Shines. S Johnnym Shinesem jsem koncertoval ve Francii a v Itálii, a znal jsem jej tedy velmi dobře. Já  používám některé nápady, které jsem odpozoroval od těchto muzikantů, kteří je měli přímo od Roberta Johnsona.   

Když hrajete tyto staré písně, snažíte se kopírovat jejich autory, nebo spíše dáváte přednost vlastní interpretaci?

Není to úplně přesně ani jedna z variant, které zmiňujete. Nesnažím se hrát a zpívat píseň úplně přesně jako její autor. Například v jedné písni od Roberta Johnsona používám dvě sloky přímo od něj, jednu z jiného jeho písně a jednu ze skladby Leroye Carra na podobnou melodii. Na kytaru se pak snažím hrát víceméně jako lidé, od kterých jsem se učil. Jsem si jistý, že Johnny Shines a Houston Stackhouse v písni udělali drobné změny a ani já jsem se to od nich nenaučil úplně přesně. Snažím se tedy ty písně hrát v duchu tradice, ale nekopíruji každou notu a každé slovo.   

Vedle blues máte v repertoáru i spirituály. Zařazujete je běžně do svého koncertního programu?

Obvykle hraji jednu nebo dvě takové písně, ale záleží to pochopitelně na tom, jestli hraju třeba v zakouřeném hlučném baru. Vystupuji totiž v nejrůznějších prostorách. V baru někdy uvedu spirituál na konci koncertu, a jindy naopak na začátku. Občas také vystupuji v kostele a tam pochopitelně zařazuji spirituálů mnohem víc, i když můj koncert není přímo součástí bohoslužby. Beru tedy ohled na prostředí a publikum, ale aspoň jeden spirituál obvykle zařazuji a někdy i více. 

V 60. a 70. letech jste v rámci svých terénních výzkumů na Jihu Spojených států hovořil s řadou lidí, kteří se blues věnovali v době před druhou světovou válkou. S mnoha z nich jste vedle rozhovory a nahrával jste jejich hudbu. Mohou se ještě dnes studenti podobným výzkumům věnovat, nebo už je pozdě?

Mohou se věnovat výzkumům v oblasti novějšího blues. Je ale skutečně příliš pozdě na to, najít nové informace o umělcích, kteří byli aktivní ve 20. nebo 30. letech minulého století. Lidé, kteří by si ty původní autory ještě pamatovali, by dnes měli 90 let a víc. Ale díky internetu a on-line přístupu k archivům dnes můžete vypátrat zajímavé dokumenty, například záznamy o sňatcích nebo o narození, o bydlišti nebo vojenské službě. Tyto údaje jsou dostupné na internetu a s nimi se dá tedy dělat seriózní výzkum. Znám lidi v Západní Austrálii, na Shetlandských ostrovech a dalších zvláštních místech, kteří se takovými výzkumy zabývají.