Bluesberry slaví 45. narozeniny

Rozhovor s Petarem Introvičem z roku 2009

Když jsi v roce 1971 zakládal kapelu Bluesberry, jaký byl tvůj záměr? Co jsi původně chtěl hrát?

To už je tak dávno, že si to snad ani nepamatuju… (smích) Ale už odmala jsem byl ovlivněn tátou, muzikantem, který měl rád angloamerickou hudbu: swing, rock’n’roll, boogie. Důležitá byla i škola na Hanspaulce: V roce 1964 (to mi bylo 13 let), nám pouštěl učitel v hudební výchově LP Písně černého lidu. A to mě dost oslovilo. Byly to ukázky starých bluesáren: Leadbelly, Sonny Terry, Sonny Boy Williamson. A do toho měl „řeči“ pan Štěpánek o utiskovaném černém lidu… Ale abych se vrátil k tvé otázce… Na Hanspaulce fungovala kapela Žízeň – Ivan Hlas, Ondřej Hejma, trošku jsem s nimi hrál i já. Hrálo se blues, věci jako Memphis Slim a podobně. A já jsem si řekl, že založím svou vlastní kapelu. Napřed jsem vymyslel název, potom jsem sháněl lidi a tím to začalo.

Název, lidi… Existoval hned od začátku autorský repertoár, nebo jste začínali se standardy a dalšími převzatými skladbami?

Zpočátku byl výrazně autorský, ale velmi špatný repertoár, protože jste se to teprve učili. V té době bylo těžké sehnat nějaké nahrávky, ale začínali jsme s autory jako Sonny Terry & Brownie McGhee nebo John Mayall. Ti mě ovlivnili nejvíc.

Zpíval jsi od začátku česky?

Ano. Na Hanspaulce jsem se potkal s Jardou Müllerem, kterému jsem řekl: Piš texty česky, nepiš o tom, jak šumí Mississippi. A tak Jarda složil Blues poslední startky, Pocem moje stará, Vekslácký blues a další písničky o ryze českých problémech českých bluesmanů a o životě tady u nás. Dodnes zpívám jenom česky a jsem za to rád.

Když jsme u blues a češtiny. Máš rád Kainara?

Já jsem byl vždycky spíš na jednodušší, mně srozumitelné  texty (smích): V+W, Suchý, Kryl, Dobeš…

A máš raději publikum, které tančí, nebo to, které pozorně poslouchá texty?

Ideální je, když část tančí a část poslouchá. To mám pocit, že to baví všechny.

(Celý rozhovor vyšel v roce 2009 v časopisu Folk & country)